Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
So Hideous - Last Poem / First Light

So HideousLast Poem / First Light

Victimer19.12.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Rozdílné světy, které se mohly zdát až jednoduše průchodné, nakonec umí nabídnout vzájemně přitažlivé cesty.

Abychom mohli začít, bude hezké si připomenout, že původní název kapely So Hideous, My Love vzal letos za své a jeho zkrácená verze je první, která je podepsaná pod aktuální nahrávkou. A pokud bychom si měli SO HIDEOUS nějak obratněji zaškatulkovat, musíme vzejít z black metalové výstřednosti, na kterou se nabalují zmírňující prvky jako vysvobození z okovů, aby se nakonec ukázalo, že živočišně bující složka stejně vítězí. Ano, je tady melancholie, je tu silný atmo doprovod, ale pořád dominuje dojem zvířecích pudů.

 

Čtvero chlapců z pod mrakodrapů má zřejmě v oblibě stromečkovou romantiku na úkor panelů velkoměsta, neboť stejně jako na předchozím EP "To Clasp a Fallen Wish with Broken Fingers" zdobí obálku alba motiv stromů. Jako projev zmírnění poměrně agresivní náplně alba je to nejpíš nezbytné a vlastně i docela pěkné. Hudebně se díky SO HIDEOUS ocitáme ve zvukově ploché nahrávce, která zní tak nějak dnešně a cpe do svého projevu kvanta věcí, jejichž dynamika se nikdy plně nerozezní. Na druhou stranu, i když se smysly někdy trápí, není to zdaleka to nejhorší na úrovni citlivě nastražených slechů.

 

Jsem toho svědkem často, musím to říci i teď - výsadní pozici má atmosféra. Album obaluje hned na počátku, kdy ji hrdě nese nad surově black metalovým otvírákem "Rising", jemuž šlehají plameny z tlamy a jeho krutost ukončí až doznívající ruchové poryvy rozmělňující jej v prach a nicotu. V té chvíli mám pocit, že slyším odvážně rozhýbanou atmo - blackovku, která se opírá o klávesový majestát a přitom drhne rypákem podlahu, neboť kovadliny padají na zem jedna za druhou a rozeznívají černozem. Vztekem SO HIDEOUS umí vládnout i nadále, ale s postupujícím časem je vidět, že se atmosféra mění z klasicky black metalové do té z poštovního okrsku a vlivy shoegaze. Deska nabízí dva pohledy, které se lámou někde v polovině. Od klenutých vznešeností, které doprovází divočinu, až po divočinu, která je pokořena agresivně vyplněnou romantikou.

 

SO HIDEOUS patří mezi proměnlivé. Tvarující se motivy, jejichž původ patří vratům pekelným, pomalu rozepínají svá chapadla a míří na povrch, kde se zachytí kořenů stromů, jenž můžeme vidět na obrázku. Tak nějak na mne tahle grupka působí. Musím uznat, že s jídlem roste chuť a rostou i poslechy SO HIDEOUS. Nechme je znít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky