Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Soen - Imperial

SoenImperial

Jirka D.16.2.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Docela příjemně poslouchatelná deska recyklující to dobré ze starších Soen a hudebních tradic obecně. Nic víc.

Tak asi minutu. Zhruba tak dlouho a možná o chlup kratší čas mi trvalo, než jsem si vzpomněl, co mi připomíná poslech videoklipu ke skladbě Monarch, který Soen vypustili do světa jako tahák na svou novou desku Imperial. Mimochodem je to už jejich pátá deska během nějakých deseti let existence a je to opět deska s jednoslovným názvem (to se dá zapamatovat, halejuja). Ale taky je to už docela jiná kapela, než jaká debutovala v roce 2012 albem Cognitive a než s jakou jsem tehdy dělal rozhovor (respektive s kytaristou Kimem Platbarzdisem, který už v sestavě nějaký čas není). A když už jsme u těch klipů, tak TADY máte ještě odkaz na ten ke skladbě Antagonist, který mi přijde mnohem zábavnější než ten první.

 

Ale abych se vrátil k úvodní myšlence o podobnosti toho, co aktuálně Soen produkují za muziku. Pamatujete si někdo kapelu Disturbed v roce 2015? Tehdy vydala desku Immortalized, která to ve světových recenzích docela slízla a v mojí recenzi zase tolik ne (ZDE). Nechci tady teď rozpitvávat důvody a limity mého tehdejšího hodnocení, v kostce uvedu jen tolik, že pokud si mám nějak definovat čistou hudební zábavu bez uměleckých ambicí, může znít třeba nějak takhle. A povyšovat se z pozice vyšších hudebních hodnot? Proboha proč?

 

Soen band

 

Ale zpět k Soen. Schválně si zkuste projet ty klipy připojené k recenzi a trochu si nad nimi podumat (ne, nebolí to tolik). Nic nového pod sluncem? Přesně tak. Pořád dokola stejná písnička, deset let, dvacet let, třicet let zpátky. Stejná kostra, stejná struktura, skoro stejný obal. Je to špatně? Určitě ne, dobrá písnička bude vždycky dobrá písnička a je úplně jedno, že The Beatles se některé věci dělají pořád stejně. Nová deska Soen je přesně taková - je to sestava úplně obyčejných, jednoduchých, ale docela funkčních písniček. Tahounem je rozhodně zpěvák Joel Ekelöf, který má fakt pěkný hlas. Tahounem je určitě i Martin Lopez, který dobře bubnuje. A pak už nic. Všechno ostatní je obyčejné, ušité na míru předem dané představě o tom, jak to mělo dopadnout. A opět - je to problém? Asi záleží na úhlu pohledu. Pokud se na internetech budou povalovat termíny definující kapelu jako progressive rock / progressive metal, můžete se při očekávání něčeho takového dočkat slušného zklamání. Ne, nic progresívního, nic hluboce tvůrčího, nic převratného. Jenom písničky.

 

Docela zajímavé je srovnání s předchozím albem Lotus (2019), které bylo o poznání lehčí, takové nadýchané a rozjímavé. Tehdy mi moc nesedlo, ale při zpětném pohledu se toho na něm hudebně dělo možná o kousek víc, včetně dominantnější a určitě zajímavější baskytary. Aktuálně se sice přitvrdilo, kompozice se vyčistily, směr se napřímil, ale výsledek je vlastně jen osmkrát totéž rozdělené na dvě vinylové strany. Mezi zpestření jinak docela unifikované produkce patří vlastně jen začlenění smyčcového kvartetu do třech kousků, což je sice fajn myšlenka, ale hudebně to ani jednu z takto aditivovaných skladeb nikam neposouvá. Jde jen o zajímavější aranže, které by šly snadno vykouzlit na klávesách a nikdo by nic nepoznal.

 

 

A tím se dostávám k docela slušnému neduhu desky, díky kterému nevyniknou ani ty smyčcové party, ale ani třeba Lopezovy bicí. Zvuk. Naprosto umělohmotný, nepřirozený, generický, přefiltrovaný, slisovaný, sterilní, nepříjemný zvuk. Možná pro někoho moderní. Budiž, každému přeju, co mu dělá radost. Mně by mnohem víc radost udělalo, když by Soen zkusili znít jako Soen a ne jako každá druhá kapela přefiltrovaná přes stejný software. A když by desku nekončili takovou nanicovatou skladbou, jako je Fortune, ale něčím trochu důstojným. A když by si ten týpek uprostřed oholil ten knírek. To by bylo taky prima. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 2.3.21 13:34odpovědět

Mě ta kapela roste před očima, vidím to podstatně lépe. Ten svůj "Tool stín" už dávno překročili a jdou si svou cestou, která mě nadále velmi baví. Vedle Leprous jedna z mých stálic na scéně, co nezklame. 75%

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky