|
|
||||||||||

V dialogu s novou deskou Endless Summer (2017) jsem se snažil naslouchat a porozumět, ale často jsem se potýkal s nedostatkem trpělivosti nechat skladby rozkvést. Sóley letos konfrontuje fanoušky s něčím, čemu se po technické stránce nedá vytknout ani půl slova, přednes je výborný. Jakoby na cestě vstříc ku větší barevnosti a optimismu skládala staré známé elementy do nových kombinací. Vzhledem k aktuálnímu mateřství je to krok pochopitelný, ale převeden do hudby už na mě výsledek nefunguje tak spolehlivě, jako někdejší koktejl vážnosti, melancholie a humoru.
Psal se rok dva tisíce jedenáct a Sóley vydává svůj mistrkus We Sink, který mám dodnes vytesaný jak v šedé kůře mozkové, tak v povedeném vynilovém repressu. Když se pak začala objevovat spolu s kapelou, příslib rockovější instrumentace mě dostával bezmála do extatických výšin. Přes velká očekávání sází kompozice hlavně na solidní klavírní základ, tradiční vokál a vrnění nejrůznějších klávesových nástrojů. Velký počet hostů a široká paleta použitých nástrojů se na desce podepsala naštěstí jen vkusnými aranžemi a ne okatou snahou o pestrost.
Pověstná melodramatičnost, dnes tolik populární vlny islandské hudby, ve mně po intenzivním poslechu Nekonečného léta velké pohnutí vzbudit nedokázala, přesto je tu pár melodií, které zavoní. Najdou se v titulní skladbě. Najdou se v krátké mezihře Inbetween s brizancí ve stylu krajanky Hildur Guðnadóttir. Opravdu kouzelná je čtvrtá Never Cry Moon, která ve své tiché niternosti v závěru decentně vygraduje. Chytám se ještě na některých tónech úvodní Úa, kterou Sóley pojmenovala po své dceři, ale zbytek kolem mě jen tak protéká neznámo kam.
Ve prospěch desky se dá vyzdvihnout její propracovanost, za níž se skrývá rok trvající spolupráce s islandským muzikantem Albertem Finnbogasonem při psaní materiálu. Proti hraje celková atmosféra, která se mi ne a ne dostat pod kůži, ale to by neměl být argument, proč se desce alespoň chvíli nevěnovat. Můj prahlad po nevšedních hudebních zážitcích zůstává pro tentokrát neukojen. Abych tedy ty své neradostné úvahy uzavřel nějakým smysluplným resumé, musím říct, že novinku Endless Summer nevidím ideálně, ale v zásadě obstála.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jirka D. / 30.6.17 8:25odpovědět
Mám za sebou teprve první poslech a zatím se mi nová deska líbí. Je jak píšeš vzdušnější, možná ne tak našlapaná něčím skutečně výborným, ale i přes to mi to takhle asi stačí. A baví mě i zvuk - Sóley bude podle všeho další z těch, kterým záleží na tom, jak jejich hudba zní.
Label:Morr Music
Vydáno:Květen 2017
Žánr:Indie pop
Sóley Stefánsdóttir - zpěv, klavír, varhany, marimba, vibrafon, akordeon, omnichord, perkuse, klávesy
Hosté:
Þórdís Gerður Jónsdóttir - violoncello
Sigrún Jónsdóttir - klarinet
Jón Óskar Jónsson - bicí
Rósa Guðrún Sveinsdóttir - flétna
Sigrún Kristbjörg Jónsdóttir - trombón, housle
Albert Finnbogason - elektrická kytara, akustická kytara, baskytara, banjo, syntetizér, bicí, klávesy
1. Úa
2. Sing Wood To Silence
3. Inbetween
4. Never Cry Moon
5. Grow
6. Before Falling
7. Traveler
8. Endless Summer

Sóley
We Sink (reedice)

Brant Bjork
Mankind Woman

Nico
Chelsea Girl

Kalmen
Course Hex

Suburban Terrorists
Inhuman Breed

Vicious Rumors
Celebration Decay

Enter Shikari
The Spark

Colosalist
Pass Into Oblivion (EP)

Planks
Perished Bodies

Pro-Pain
The Final Revolution

Lowen
Do Not Go to War with the Demons of Mazandaran
Norští Voidspire vystupují ze stínů s albem The Endless Lost - debutem, který nabízí hluboký, jeskynní death metal. Deska vychází 22. ledna skrze Ever...
17.11.2026Domácí emo / post-hardcore kapela venēra vydává 20. listopadu EPko Skočit se bojím. Nahrávku si boys smíchali sami, o mastering se postaral Alan Douch...
16.11.2026Rok se s rokem sešel a jubilejní pátý ročník tradičního festivalu Heathen Alliance, zaměřeného na melodičtější metalové žánry, se vrací na místo činu....
14.11.202612. ročník volyňského Enter The Eternal Fire Festu, který se koná ve dnech 23.–24. 7. 2027, má připravenou kompletní soupisku.
14.11.2026From the Bones of the Earth je název nového alba skotské blackened / sludge formace Iron Altar. Novinka vyjde 27. ledna u labelu Road To Masochist.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.