Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když jsem si zadal do vyhledávače název Solipsism, našlo mi to celkem tři kapely se stejným názvem. S tím, že jedna je ztracena kdesi v historii zapomnění. Věnovat se budeme slovenskému seskupení vyznávající melodický black metal se závany poetična a filozofického dumání. Jedná se o mladou začínající kapelu ze středního Slovenska a Trhliny v (ne)skutočnosti je jejich debutové EP. Nahrávce nutno přiznat jistou chytlavost a především minimum prvotních chyb nebo hudebního tápání.

Zaujal mě název kapely, který napovídá, že lze očekávat snahu o individualismus a vlastní tvář. Zda se jim to zdařilo, je otázkou. V jejich skladbách lze vystopovat různé vzory, přičemž bych nehovořil o přímém vlivu jednoho interpreta daných postupů pro odlišné scény. Trhliny v (ne)skutočnosti v základě rychlý black metal, ten je však protkán akustickými vyhrávkami, melodickými postupy typické jak pro post/blackové melodiky, tak svou zádumčivostí a uzavřeností i depressive/blackové trýznitele.

Rychlé tempo střídající se s melancholickými vstupy demonstrují tvůrce, kteří se nechávají klavírními etudy s akustickou kytarou unášet vnitřní poezií. Právě tehdy se kapele daří na plno uchopit podstatu atmosféry a právě tady jsou Solipsism nejuvěřitelnější. Líbí se mi, že se nepokouší o čisté zpěvy, kterými by desce Trhliny v (ne)skutočnosti mohly hodně uškodit. Takto i přes veškerou melancholii je EP pořád syrové blackové dílo.

Z desky je jasné, že máme před sebou desku první, kde se střídají místa zdařilejší s místy, kde si můžeme zatím všimnout určité nejistoty. To je samozřejmě v pořádku a nemyslím to hanlivě. Nejmarkantněji tyto okamžiky slyším v přechodech mezi klidnými a hlasitými plochami. Naopak bych rád pochválil Solipsism textovou linii a grafiku. Zejména působivě vytónovanou fotografií kapely s texty uvnitř bookletu. To je pastva pro oči a desce to hodně pomáhá.

Solipsism nahráli svoji debutovou nahrávku, ve které si zatím spíše zkouší, co umí a od čeho se odpíchnout pro příště. Trhliny v (ne)skutočnosti je ve své podstatě uvěřitelné, nicméně umělecky prozatím nejisté. Zvuk, který se kapele podařil vykouzlit ve zkušebně, dodává nahrávce špinavé zabarvení podzemního undergroundu, díky kterému zní jako demosnímek. Na druhou stranu se mi líbí, že i s minimem prostředků a zkušeností lze vytvořit poslouchatelný a osobitý sound. Kapela by si jen pro příště měla ujasnit, zda chtějí být syrovou nebo poetickou bandou, nebo vše skloubit méně křečovitě. Což berte jen jako moje zhodnocení, ne soud. Debut Trhliny v (ne)skutočnosti se poslouchá dobře a nejen pro krátkou stopáž se dá bez problémů vstřebat.