Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sólstafir - Köld

SólstafirKöld

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Živelná pohroma hudební formou v dobrém slova smyslu. V dobrém slova smyslu smyslů přetékání, emocionální vitamín made in gejzírland. Album, které je třeba si opatřit, zdolávat hřebenovky, píchat a psát recenze.

Jako by to bylo včera, nanejvýš předevčírem, kdy jsem se zálibou vytáčel volume ´vpravo hrej´ navýsost pravidelně a nedbal sousedů, přísných to důchodců. Onehdá doručen mi byl disk "Í Bló?i Og Anda", první to setkání s produkcí islandských Sólstafir. Počáteční nervozitu a nejasnosti jsem rázem utnul po prvních pár poznávacích večírcích, když jsem uznal, že se do mé moci dostalo cosi, co stojí za pozornost. Následoval obdivný zájem a studium, kdopak jsou to tito svébytně znějící chladodárci. Mimořádně energická, místy až s hysterií koketující chytrá smršť, mě nejednou uvedla do rozpaků. Samotné prazačátky jinochů mně zůstaly dodnes utajeny, ale neprahnu po nich, vyvíjím se, kupředu hledím spolu s kapelou, není cesty zpět. Black metal tehdy Sólstafir servírovaný působil dosti originálně a jinak, než bývalo zvykem a ona těsnost black metalové zahrádky byla patrná, neboť v plotě byly díry a drůbež dávno na přespolním běhu.

 

Co čert nechtěl, Island se za pár let ozval podruhé, tentokrát už z jiné vesnice, jiné lokality a možná i z jiného Islandu. Vývoj nelze zastavit, řekli si i Sólstafír, napili se na to kořalky, aby dokrmili své vizuální vystupování na pomezí alkoholiků/trávníkářů a zanedbaných lovců dívek a jali se zahrozit od kormidla post blackové loďky. Vybroušený, emocemi nabitý kolotoč, z kterého se uzávěr krku leckdy zamotá, ale stále vnímá, jakpak to kapela dospívá a někdy až příliš snadno poráží vychcanější závodníky. Album "Masterpiece Of Bitterness" skutečně znamenalo čerstvý otisk stezky do zažloutlých map věčných poutníků a hledačů. Bludný kruh neexistuje, jen cesta z něj. Ta je prostá, jednoduchá, čistá jako slovo boží a přesto zabíjející.

 

Nový rok se ještě neotřepal z toho, že je novým rokem a už se v jeho pamětech vlečou slušné hudební kapitoly, ke kterým je možné započítat i nový výkon Sólstafir. "Köld", kolekce nedávno vyvedená na ochablé islandské slunce už nebude sice aspirovat na titul šokující proměna roku, ale nebyli by to Sólstafir, aby dokvačili s něčím stagnujícím. Obora nového území plotem obklíčená jen na oko, dílem svěžím ihned přispěla. Ten, kdo se dral branku otevříti pohlcen byl vichrem a chladem území, jehož krajinomalba čerstvým pramenem prolita jest. Potůček dříve klidně meandrujíc malebnost svou nikdy nepromarnil, pranic z krás svých nepoztrácel, však nemá čas ani náladu se krajem ploužit, nesmí, bublajíc se rozlévá v koryto mocné, řeku burácející. Luční květ a jeho lány kolem života toku, které ráno každé baba severská z chaty poblíž mrštně sesbírala, opakujíc techniku vytříbenou, rukavic nemaje a rychlost palebnou, kmitajíc jak strhaná. Ta zkušenost, ten manýr, ta brilantnost. Dovednost svou pilujíc až k samé dokonalosti.

 

http://2.bp.blogspot.com/-bbiN3vZOud4/T_3CC_8jIGI/AAAAAAAAEx4/vLx6-rNxgIA/s1600/Solstafir048.jpg

 

Výstavním artiklem "Köld" je nadále neotřelost a nehynoucí síla z produktu sálající. Samotné zařazení a pojmenování působí neomaleně, ale budiž k nahlédnutí alespoň tento nemoudrý pokus jedince. Semo tamo probleskující post blackové fluidum je dávno nahrazeno emo chapadly, dotýkajících se bigbítových kořenů, melancholie i psychedelického manévrování. Nikoli vrávorání. Nabito je ostrými, a to i v pomalejších, zasněnějších, či snad zasněženějších pasážích. Ušpiněný sound není dílem neumění studiových hrátek, ale jeho nakřáplost navozuje správný odér přirozenosti a starých časů. A. Tryggvason naléhá i křičí, třísky létají, řeka se klidní, vše je ve správných kolejích Sólstafir vývoje, vše je příliš dobré na to, aby byl posluchač nucen jen na okamžik pochybovat, proč tohle a jak to že tamto... "Köld" je dlouhým tripem obazotvornosti, kterému rozhodně nesluší omezené a nikam nevedoucí přeskakování, album je třeba použít od prvního odstrčení pádlem v plné délce a lítost ani zmar se nedostaví, za to ručím. Samozřejmě emo ventil Sólstafir nemusí šmakovat všem, ale dovolím si tvrdit, že ti, co si nesedí na boltcích, dokáží islandské povětrnostní podmínky ocenit. Start do roku 2009 řádně prudký a nebojácný, na konci sezóny jistě nezapomenu a bohatě sklidím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky