Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Somniate - The Meyrinkian Slumber

SomniateThe Meyrinkian Slumber

Garmfrost13.7.2020
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: The Meyrinkian Slumber vévodí nespoutaná, místy dosti živelná energie a jakási oslavná atmosféra.

Když mi Honza Fastner z Lavadome productions před časem naznačoval něco málo o zbrusu novém projektu složeného z členů Et Moriemur, Mallephyr, Heaving Earth nebo Brutally Deceased (doufám, že jsem na nic nezapomněl) nazvaném Somniate, kteří se rozhodli zpracovat nesmrtelného Golema od klasika Pražské německé literatury, Gustava Meyrinka, dokonale mě nalákal. Fakt, že Somniate svůj debut The Meyrinkan Slumber nechali prohnat mixem a masteringem samotným BST (Aosoth, VI, The Order of Apollyon), moji zvědavost umocnil.

 

themeyrinkianslumber

 

Kdo by čekal s ohledem na sestavu deathově technické běsnění nebo doom metalovou zasněnost, jak už i název může napovědět, pěkně by se pletl. Styl The Meyrinkian Slumber vychází z blackové černoty, disharmonie i kusu jakéhosi chaotického HC, nebo mathcoru jaký provozují třeba Plebeian Grandstand. Somniate ke svému dílu přistupují poměrně sofistikovaně. Lyrický koncept posluchače láká do Meyrinkovy Prahy plné kabaly a esoterických řádů či temně stísněného astrálu plného zlovolných monster a (ne)lidsky pokrouceného vědění. Nechci se zde zaobírat samotným mistrem, neboť předpokládám, že našinec je jeho dílem dokonale obeznámen. Kdo je jeho halucinacemi i tajuplným věděním nepolíben, nechť to napraví a minimálně Golema si přečte. Za přečtení ostatně stojí i jeho ostatní novely a povídky.

 

Album tvoří pětice songů, a přestože půl hodinu překračuje pouze o fous, jedná se o epické album plné různorodých zvratů, odboček a mohutných závěrů. Líbí se mi, že ačkoliv má The Meyrinkian Slumber jednotný ráz, jednotlivé skladby si razí každá vlastní cestu. Je znát, že se jedná o zkušené muzikanty, kteří s přehledem své dílo kočírují. Často složité kotrmelce podávají poslouchatelnou formou, se kterou posluchače vtahují halucinačními tendencemi přímo doprostřed příběhu.

 

 

Není pochyb, že naturel Somniate sálá francouzskou scénou. Příměrů k Aosoth, Antaeus atd. se nevyhnou, ale nijak mi jistá podobnost nevadí. Spíš naopak. Somniate se od každého z nich vždy jen odrazí a hrnou si to po svém. Celku udává ráz extrémní sypanice neúprosně tlačená na doraz a s ní spojený nahulákaný řev. Desce vévodí nespoutaná, místy dosti živelná energie a jakási oslavná atmosféra.

 

somniate

 

Je pravdou, že jsem si soundtrack ke Golemovi kdysi představoval odlišně. Tempo a nálada knihy je valivá, stísněná, divná a strašně pochmurná. Kdežto The Meyrinkian Slumber zní na první dojem divoce až surově. Každopádně je poslech prvního alba Somniate pastvou pro uši a neopakovatelným zážitkem. Album je napěchováno živelností, skoro až frenetickou bombastičností. V klidu snese srovnání se světovou, potažmo evropskou scénou. Pár slabin jsem zmínil, ale celkově jsem spokojený víc než dost. Doufám jen, že se nejedná o osamělý záchvat tvůrčí horečky a že bude nějaké příště…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 14.7.20 10:55odpovědět

Jo, takhle se mají klepat řízky!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky