Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Somniate - We Have Proved Death

SomniateWe Have Proved Death

Garmfrost14.7.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: We Have Proved Death je album emočně barevné, je nasypané i atmosférické zároveň.

Somniate se ve své nové nahrávce s dobře znějícím názvem We Have Proved Death vydali objevovat svět melounového cukru. Opustili tajuplného Gustava Meyrinka a objevili fantastický prostor zvláštní utopie, dadaismu a geniálního vyprávění amerického spisovatele Richarda Brautigana. Jak souvisí kniha V melounovém cukru s blackmetalovou naléhavostí? Zcela přirozeně. Nevěříte? Zkuste! A nebojte se tygrů…

 

Zatímco vynikající debut The Meyrinkian Slumber (naše recenze) produkoval BST, We Have Proved Death dostal na starosti další fenomén celosvětového formátu V. Santura. Stejně jako jeho předchůdce i Santura vetkl do díla unikátní rukopis svého vnímání a zároveň zachoval kapele její vlastní tvář. Dá se říct, že za velmi krátkou dobu si dokázali Somniate vytvořit svůj vlastní a snadno identifikovatelný sound. Není divu, jedná se přece o zkušené borce, kteří vědí, jak a čeho snadno dosáhnout. Přitom nesází na jistotu a společná práce je zcela evidentně baví. Z desky totiž nadšení doslova cáká. Dobře se poslouchá a jen tak se neoposlouchá.

 

 

Somniate jsou plni silné atmosféry a vlivů francouzské post-blackové scény. Debut koketoval mimo jiné s hardcorem, ovšem dvojka We Have Proved Death tuto cestu zdánlivě opouští. Dá se říct, že se nechává zlákat na deathmetalovou stranu. Zvuk kytar je občas pěkně nahuštěný a těžký. Vážený posluchač se nemusí obávat, že se mu dostane nějakého zjednodušení či zbrutalizování. Album je velice ohebné, poetické. Hudební vlivy rozšiřují dojem stejně jako textová část. Nic není takové, jak se může zdát. Album roste. Mění se doslova před očima. Velký důraz je položen na kytarové mágy Aleše s Markem. Rytmická sekce Tomáš s Adamem je tvořena natolik tvrdohlavými muzikanty, že kytarové kouzlení všeho druhu (tremola, vyhrávky akustické i elektrické, hoblovanice či sóla) narušují tu zběsilými vpády tu dominantní hrou. Oba pěvci Zdeněk s Markem nemají vůbec jednoduchou práci. Schválně si zkuste do těch linek něco vymyslet. Proto si zaslouží uznalý potlesk - skvěle se doplňují a oba svými hlasivkami výtečně operují. Screamy a řevy se mísí s hlubokým growlem a všechno zní přirozeně. Jako by se nechumelilo.

 

somniate

 

Na poli grafickém se toho zdánlivě nic moc nezměnilo. Obal s bookletem dostal na starosti opět View from the Coffin. Cover má ovšem naprosto odlišný feeling. Ne jen svými odstíny, ale i tvarově. Hranaté tvary jsou vlastně jen v logu. Obrázek je kulatý a v pohybu. Oko v dlani je krvavě mrtvé. Ale vidoucí. Vidí i vás?

 

Během vnímání We Have Proved Death jsem si užil celou škálu rozdílných pocitů. Album se poslouchá snadno. Je jiné než debut, ale styčných bodů má dost. Moc se těším na živé předvedení. Golem byl skvělý. Meloun bude určitě ještě lepší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky