Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Majestátnost gotiky ze současných zastánců cítím jen občas. Ještě jsem totiž nepřišel na kloub spojitosti mezi prastarou gotikou a kybernetickým světem. Nerozumím této souvislosti, nicméně osoba svým vzezřením do gotiky zapadající, využívá některé moderní industriálně laděné prvky. Je to právě Sopor Aeternus. Právě tato maličkost přivedla na svět nové dítko zvané Poetica.

Přijde mi, že každá další a další deska od tohoto umělce a jeho ansámblu stínů je temnější a temnější. Řekl bych, že toliko dekadence a sklíčenosti jsme zde ještě neměli. Samozřejmě v rámci Sopor Aeternus & The Ensemble Of Shadows. Stačí poslechnout první skladbu Dreamland a hned mrazí, a to za jakýchkoliv podmínek. Jakkoliv zní album depresivně, použité melodie si získají srdce vlastně okamžitě. Atmosféru dokreslují použité nástroje, ačkoliv nemusí být zrovna autentického původu, dávný středověk a jeho temná stránka pak z jednotlivých minut alba přímo sálá. Noříme se do potemnělých uliček gotických tvrzí, kdy vše bylo opředeno uhrančivou krásou a zdobením a přesto z prostoru šel strach a respekt. Průvodcem na této stezce jest hladivý hlas záhadné osoby současna jménem Sopor Aeternus.

Jakoby každá skladba vyprávěla svůj barvitý příběh, z každého songu je citelná nálada a struktura textu, ačkoliv nemusíme rozumět slovům. Tato hudba vychází čistě z pocitů a přímo od srdce. Z každého tónu je opravdu bezpečně poznat, jak moc je jejich autor zahlcen smutkem a pocity beznaděje. Světlejší kontury se zde objevují velice zřídka. Možná, že kvůli té slepé uličce a vězení sebe samotného, které nám album kreslí, jej mnohý odsune bokem. Utahané a vláčné kompozice pak na pomyslné záživnosti nepřidají. Přiznávám tím, že poslech není úplně jednoduchý, natož jeho následky. Mít v daný moment poslechu, jak se říká slabou chvilku, nejedna slza by stekla po líci. Album se tak může stát útočištěm pro depresí svázané jedince, možná v něm najdou oporu a pochopení. Ono totiž působí i dojmem povzbuzení, nikoliv jen nudného fňukání. Album samo o sobě hledá cestu, tápe tmou a uličkami labyrintu života. Nechce zahodit svůj smysl bytí jen tak, zvláště když už byl na tento svět jednou vržen. Hledá východisko, ne nejbližší strom. Některé momenty sice působí jako konečné a nepřímo říkají, že dál už to vyloženě nejde, ale hned v zápětí je pak vytasen trumf, který celou scenérii oživí. Takové světlo na konci tunelu, či ukazatel směru.

Těžká ambientní gotická hudba, které se dnes říká darkwave nemá v současnosti snad výraznějšího představitele. Řekl bych, že Sopor nedělá ostudu této muzice ani filozofii daného životního stylu. Pro někoho se může Sopor jevit jako pomatená postavička, ale ať už je pravda jakákoliv, jisté je, že hudba, kterou tvoří, je neobyčejně působivá. Nové dílo Poetica je asi tím nejchladnějším počinem z celé diskografie, stojí pevně nohama na zemi a přesto dává najevo, jak je naše bytí vratké. Chvějivým hlasem provází posluchače na cestě hledání. Ostrý čistý zvuk je pak lahůdkou na této pouti. Na malý moment se tak můžeme přenést v čase do období gotického a vychutnat jeho tajemné stránky, vždyť tajemství jsou tak vzrušující.