Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sotherion - Vermine

SotherionVermine

Garmfrost27.6.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Vermine není žádná moderna, fešákovský randál nebo progres. Hniloba, smrad a vztek!

Přiznám se, že jsem na lockdowny, covidy a všechny srágory kolem hodně rád zapomněl. Těžko dnes uvěřit, čeho jsme byli svědky. Dotklo se to úplně všech. Každý se s tím samozřejmě vypořádal po svém. BST založil projekt Sotherion a s ním vydal EP Schwarmgeist. K oběma skladbám natočil klaustrofobická videa s rouškami. Nyní Sotherion vydal díky World Terror Committee dlouhohrající debut Vermine, který dle propagačních slov složil v oné izolované době. Veškeré frustrace, vztek a bezmoc vetknul do každé z deseti skladeb. Své spoluhráče buď tají kvůli tehdejším perzekucím, nebo Vermine nahrál zcela sám. Ostatně, jak známo, BST je zručným multiinstrumentalistou, takže těžko říct a vůbec – je to fuk. Deska funguje, zatíná pařáty. Co také jiného od BST čekat.

 

Zaujalo mě prohlášení, že je Vermine v podstatě návratem a oslavou zvuku přelomu let osmdesátých a devadesátých. Kdy vše halila smrtka, síra a nenávist. Sotherion se tváří jako ryzí old school blacková mašina, nicméně deathového doteku je na albu více než dost. A nejen díky vokálu. Výraz Sotherion se na Vermine od Schwarmgeist dosti liší. Nové skladby jsou daleko surovější a méně atmosférické, jako starší materiál. Rovněž po zvukové stránce je Vermine jedovatým šípem vystřeleným nenávistnou prackou.

 

Desku krátce uvede symfonický flák Shemyaza, aby posluchače vyliskal řádnou syrovou raubírnou La mort pour compagnon. Skladba svým zahuhlaným soundem evokuje demo tendence. BST je šikovným producentem, je tedy jisté, že je vše tak, jak má být. Frustrovaný autor vzal starou podobu blacku a vetknul ji do současnosti. Promrskal ji disharmonickými stříkanci, a jak se říká – nesral se s tím. V podstatě znásilněný Aosoth. Žádná moderna, fešákovský randál nebo progres. Hniloba, smrad a vztek! Skladby potřebovaly, aby jim nic nestálo v cestě. Výsledkem je šílenství a podprahová tortura. Tvůrce touží, abychom Vermine neposlouchali, ale snažili se ho přežít. Možná je to zvykem a citovou okoralostí, ale já s poslechem a jeho vychutnáním nemám sebemenší problém.

 

 

BST popisuje rozkládající se svět, dopad lidského experimentu. Vysmívá se všemu posvátnému a krásnému. Vermine může na každého působit trochu jinak. Já ho vnímám jako osobní zpověď, jako vzteklou neschopnost bránit se mocenské zvůli. Morbidní obrazce výborně doprovází čelní artwork, který je v podstatě tím nejkrásnějším, nejatmosféričtějším a umělecky nejhmatatelnějším, co Vermine a Sotherion přináší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 27.6.24 6:44odpovědět

Přitažlivá ohavnost. I zvukově těžkej rozklad, ruchová černota.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky