Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Soulfly - Soulfly

SoulflySoulfly

Jirka D.18.8.2016
Zdroj: limitovaná 2CD edice / 8-panelový digipak (# RR 8596-2)
Posloucháno na: SONY XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Začátek nové kapely, ale taky jiný výraz, odlišný zvuk a přístup, pro který šlo jen těžko hledat obdobu. Ve srovnání se současností se Max Cavalera ocitl v těžko uvěřitelné roli inovátora, ale druhou Sepulturu svět nepotřeboval. Potřeboval Soulfly.

Po odchodu ze Sepultury mohl Max Cavalera zkusit všechno možné, od prostého pokračování v tom, co bylo osvědčené a svým způsobem jisté z jeho domovské kapely, až po hledání úplně nových a jiných způsobů jak zaujmout. Pro zlatou střední cestu se možná rozhodl, ale možná ho to tím směrem jen pudově táhlo. Sepultura si prošla neskutečně zajímavým vývojem, který vrcholil na silně politickém albu Chaos A.D. (1993) a náhle zcela měnil směr na přelomové desce Roots (1996). Starý základ, vlivy ethno music, vlivy nu-metalu, ještě víc brazilského naturelu a spolupráce s Rossem Robinsonem.

Že po tomhle albu Max založil Soulfly a že přišel se zvukem, s jakým přišel, se z dnešního pohledu zdá tou nejlogičtější a nejpřirozenější věcí. Tehdy to tak nebylo. Řada fanoušků tenhle přerod nezvládla, ale poměrně marná deska Against (1998) zbylé trojice Sepultury doplněné o Derricka Greena byla jen slabou náplastí na ztracené ideály. Zatímco Sepultura se emancipovala mnohem později a v současnosti s přehledem válcuje nanicovatou tvorbu Soulfly, v roce 1998 tomu bylo přesně naopak. Max oslovil opět Rosse Robinsona, obklopil se trojicí muzikantů, dlouhým zástupem hostů a s myšlenkou na něco úplně nového nahrál v Indigo Ranch eponymní desku Soulfly.

 

Soulfly band


Co všechno se Maxovy honilo hlavou, už dneska těžko zjistíme a jeho vlastní biografii je lepší brát trochu s odstupem. Zásadní vliv Roots nelze popřít, ten tam je stejně jako stará dobrá Sepultura. K tomu je ale nutné přidat atmosféru rozchodu s vlastní kapelou, vraždu nevlastního syna Dana (který je jeden z těch, komu je deska věnována), větší než malou míru vzteku, alkohol, ještě větší vlivy etnické muziky, ten nejsoučasnější hudební trend (nu-metal) a samozřejmě naprosto zásadní roli hostujících muzikantů. Tři členové Fear Factory, Fred Durst a DJ Lethal z Limp Bizkit, Chino Moreno z Deftones, Benji Webbe z Dub War, Eric Bobbo ze Cypress Hill a mnoho mnoho dalších.

Tím Max nejen že rozhodujícím způsobem obohatil celkové vyznění nahrávky, ale rovněž tak dal zcela jasně najevo, k jakému proudu se hlásí - ke kapelám zcela současným, možná nu-metalovým, možná rapujícím, ale možná taky prostě jen měnícím starou metalovou školu. Na tohle by mu mantinely Sepultury ani náhodou nestačily, i když Roots (hostující Mike Patton, Jonathan Davis, David Silveria nebo DJ Lethal) byla z tohoto pohledu hodně ostrá zkouška. On prostě Soulfly potřeboval.

V tomto kontextu se nemuselo jevit nijak zvlášť překvapivě, že hned po odchodu hlavního kytaristy Jacksona Bandeiry byl do sestavy angažován Logan Mader z Machine Head, který nejen že absolvoval na desku navazující tour, ale jeho kytara je rovněž zachycena v živých skladbách na bonusovém disku. Jejich mizerná kvalita nicméně není tím, čím by se Soulfly mohli chlubit a snad jen jistá spontánnost okamžiku a evidentní Maxovo nadšení jim dávají nějaký smysl. Naopak mnohem zajímavěji se jeví první tři položky tracklistu, v nichž uznávaní DJ's - Roy Mayorga, The Rootsman a Junkie XL - zremixovali tři songy ze základního disku. Ostatně další čtyři alternativní mixy bonusový disk uzavírají a z pohledu doby a scény to byl další jasný signál, jakým směrem to Cavaleru táhne.

 

 

Zajímavé je určitě i to, že o svých plánech a záměrech dokázal Max Cavalera přesvědčit klíčové osobnosti, což nemuselo nutně proběhnout tak samozřejmě, jak se nám to jeví dnes. Bez problému byla podepsána smlouva u Roadrunneru, mix dosti drsné nahrávky z Indigo Ranche byl svěřen dlouhodobě vyzkoušenému Andy Wallacovi (spolupráce od Arise až po Roots), mastering dobově zvládl George Marino ve Sterling Sound, o roli Rosse Robinsona už tu řeč byla. A to všechno za situace, kdy si Max Cavalera postavil hlavu, kdy deska Roots znamenala pro řadu fanoušků Sepultury nepochopitelný krok stranou a kdy sázka na jakýsi ethno metal mohla skončit fiaskem i komerčním úspěchem zhruba se stejnou pravděpodobností.

Jak to celé dopadlo, je známá věc, jakkoliv nelze popřít to, že Soulfly nesedli každému a že konkrétně toto debutní album odráží spíš hektickou atmosféru svého vzniku než velkou skladatelskou invenci autora. Korektně je třeba napsat, že jde o hodně nedobroušenou, syrovou a spontánní desku. Jenže taky jde o desku z vizí, s jasným záměrem dělat něco jinak, možná odvážně, ale hlavně po svém. Tohle Maxovi upřít nelze a snad nebudu přehánět moc tvrzením, že s tímhle albem přišlo na hudební svět něco úplně nového.

 

Soulfly digipak edition


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 18.8.16 12:24

Dark Ages mám rád i já a to je co říct, protože jinak hejt dem :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-Ruadek- / 18.8.16 7:55odpovědět

Ačkoli mám dodnes radši Primitive, tahle deska byla právě tím zlomem, který mě k Primitive dovedl. Zlomovku Roots jsem miloval ve své době neskutečně, mám to s ní vlastně dodnes. Pamatuji si, že Soulfly jsem zpočátku nepochopil, znělo mi to sice jinak, přesto až příliš podobně a až časem se ukázala nadčasovost tohoto počinu. Dnes, pokud sáhnu po Soulfly, sáhnu po těchto dvou prvních deskách. Na nich se vystřídala veškerá invence, která v partě byla. Dnešní Max už je bohužel jen stínem velikána, kterým dozajista byl.

Jirka D. / 18.8.16 9:44odpovědět

Taky mám Primitive raději a dodnes je to pro mě vrchol toho, co považuju za Soulfly. Ještě výborná deska byla Dark Ages, ale ta už byla někde jinde.

Victimer / 18.8.16 12:24odpovědět

Dark Ages mám rád i já a to je co říct, protože jinak hejt dem :)

Garmfrost / 18.8.16 23:05odpovědět

I já mám rád Dark Ages. Dobrý nářez jak za starých Sepulturovských časů. Roots jsem měl moc rád, zvedla mě z postele i se zlomenou páteří, ale Soufly jsem tenkrát nepobral. To až časem...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky