|
|
||||||||||
Po odchodu ze Sepultury mohl Max Cavalera zkusit všechno možné, od prostého pokračování v tom, co bylo osvědčené a svým způsobem jisté z jeho domovské kapely, až po hledání úplně nových a jiných způsobů jak zaujmout. Pro zlatou střední cestu se možná rozhodl, ale možná ho to tím směrem jen pudově táhlo. Sepultura si prošla neskutečně zajímavým vývojem, který vrcholil na silně politickém albu Chaos A.D. (1993) a náhle zcela měnil směr na přelomové desce Roots (1996). Starý základ, vlivy ethno music, vlivy nu-metalu, ještě víc brazilského naturelu a spolupráce s Rossem Robinsonem.
Že po tomhle albu Max založil Soulfly a že přišel se zvukem, s jakým přišel, se z dnešního pohledu zdá tou nejlogičtější a nejpřirozenější věcí. Tehdy to tak nebylo. Řada fanoušků tenhle přerod nezvládla, ale poměrně marná deska Against (1998) zbylé trojice Sepultury doplněné o Derricka Greena byla jen slabou náplastí na ztracené ideály. Zatímco Sepultura se emancipovala mnohem později a v současnosti s přehledem válcuje nanicovatou tvorbu Soulfly, v roce 1998 tomu bylo přesně naopak. Max oslovil opět Rosse Robinsona, obklopil se trojicí muzikantů, dlouhým zástupem hostů a s myšlenkou na něco úplně nového nahrál v Indigo Ranch eponymní desku Soulfly.
Co všechno se Maxovy honilo hlavou, už dneska těžko zjistíme a jeho vlastní biografii je lepší brát trochu s odstupem. Zásadní vliv Roots nelze popřít, ten tam je stejně jako stará dobrá Sepultura. K tomu je ale nutné přidat atmosféru rozchodu s vlastní kapelou, vraždu nevlastního syna Dana (který je jeden z těch, komu je deska věnována), větší než malou míru vzteku, alkohol, ještě větší vlivy etnické muziky, ten nejsoučasnější hudební trend (nu-metal) a samozřejmě naprosto zásadní roli hostujících muzikantů. Tři členové Fear Factory, Fred Durst a DJ Lethal z Limp Bizkit, Chino Moreno z Deftones, Benji Webbe z Dub War, Eric Bobbo ze Cypress Hill a mnoho mnoho dalších.
Tím Max nejen že rozhodujícím způsobem obohatil celkové vyznění nahrávky, ale rovněž tak dal zcela jasně najevo, k jakému proudu se hlásí - ke kapelám zcela současným, možná nu-metalovým, možná rapujícím, ale možná taky prostě jen měnícím starou metalovou školu. Na tohle by mu mantinely Sepultury ani náhodou nestačily, i když Roots (hostující Mike Patton, Jonathan Davis, David Silveria nebo DJ Lethal) byla z tohoto pohledu hodně ostrá zkouška. On prostě Soulfly potřeboval.
V tomto kontextu se nemuselo jevit nijak zvlášť překvapivě, že hned po odchodu hlavního kytaristy Jacksona Bandeiry byl do sestavy angažován Logan Mader z Machine Head, který nejen že absolvoval na desku navazující tour, ale jeho kytara je rovněž zachycena v živých skladbách na bonusovém disku. Jejich mizerná kvalita nicméně není tím, čím by se Soulfly mohli chlubit a snad jen jistá spontánnost okamžiku a evidentní Maxovo nadšení jim dávají nějaký smysl. Naopak mnohem zajímavěji se jeví první tři položky tracklistu, v nichž uznávaní DJ's - Roy Mayorga, The Rootsman a Junkie XL - zremixovali tři songy ze základního disku. Ostatně další čtyři alternativní mixy bonusový disk uzavírají a z pohledu doby a scény to byl další jasný signál, jakým směrem to Cavaleru táhne.
Zajímavé je určitě i to, že o svých plánech a záměrech dokázal Max Cavalera přesvědčit klíčové osobnosti, což nemuselo nutně proběhnout tak samozřejmě, jak se nám to jeví dnes. Bez problému byla podepsána smlouva u Roadrunneru, mix dosti drsné nahrávky z Indigo Ranche byl svěřen dlouhodobě vyzkoušenému Andy Wallacovi (spolupráce od Arise až po Roots), mastering dobově zvládl George Marino ve Sterling Sound, o roli Rosse Robinsona už tu řeč byla. A to všechno za situace, kdy si Max Cavalera postavil hlavu, kdy deska Roots znamenala pro řadu fanoušků Sepultury nepochopitelný krok stranou a kdy sázka na jakýsi ethno metal mohla skončit fiaskem i komerčním úspěchem zhruba se stejnou pravděpodobností.
Jak to celé dopadlo, je známá věc, jakkoliv nelze popřít to, že Soulfly nesedli každému a že konkrétně toto debutní album odráží spíš hektickou atmosféru svého vzniku než velkou skladatelskou invenci autora. Korektně je třeba napsat, že jde o hodně nedobroušenou, syrovou a spontánní desku. Jenže taky jde o desku z vizí, s jasným záměrem dělat něco jinak, možná odvážně, ale hlavně po svém. Tohle Maxovi upřít nelze a snad nebudu přehánět moc tvrzením, že s tímhle albem přišlo na hudební svět něco úplně nového.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
-Ruadek- / 18.8.16 7:55odpovědět
Ačkoli mám dodnes radši Primitive, tahle deska byla právě tím zlomem, který mě k Primitive dovedl. Zlomovku Roots jsem miloval ve své době neskutečně, mám to s ní vlastně dodnes. Pamatuji si, že Soulfly jsem zpočátku nepochopil, znělo mi to sice jinak, přesto až příliš podobně a až časem se ukázala nadčasovost tohoto počinu. Dnes, pokud sáhnu po Soulfly, sáhnu po těchto dvou prvních deskách. Na nich se vystřídala veškerá invence, která v partě byla. Dnešní Max už je bohužel jen stínem velikána, kterým dozajista byl.
Jirka D. / 18.8.16 9:44odpovědět
Taky mám Primitive raději a dodnes je to pro mě vrchol toho, co považuju za Soulfly. Ještě výborná deska byla Dark Ages, ale ta už byla někde jinde.
Victimer / 18.8.16 12:24odpovědět
Dark Ages mám rád i já a to je co říct, protože jinak hejt dem :)
Garmfrost / 18.8.16 23:05odpovědět
I já mám rád Dark Ages. Dobrý nářez jak za starých Sepulturovských časů. Roots jsem měl moc rád, zvedla mě z postele i se zlomenou páteří, ale Soufly jsem tenkrát nepobral. To až časem...
Label:Roadrunner Records
Vydáno:Květen 1999
Žánr:ethno metal / nu-metal / groove
Max Cavalera - kytara, vokál
Jackson Bandeira - kytara
Marcello D. Rapp - baskytara
Roy "Rata" Mayorga - bicí
+ fakt dlouhá řada hostů
CD 1
1. Eye for an Eye
2. No Hope = No Fear
3. Bleed
4. Tribe
5. Bumba
6. First Commandment
7. Bumbklaatt
8. Soulfly
9. Umbabarauma
10. Quilombo
11. Fire
12. The Song Remains Insane
13. No
14. Prejudice
15. Karmageddon
CD 2 (bonus disc)
1. Tribe (Fuck Shit Up Mix)
2. Quilombo (Extreme Ragga Dub Mix)
3. Umbabarauma (World Cup Mix)
4. No Hope = No Fear (Live)
5. Bleed (Live)
6. Bumba (Live)
7. Quilombo (Live)
8. The Song Remains Insane
9. Eye for an Eye (Live at Indigo Ranch)
10. Tribe (Tribal Terrorism Mix)
11. Umbabarauma (Brasil '70 Mix)
12. Quilombo (Zumbi Dub Mix)
13. Soulfly (Eternal Spirit Mix)
Soulfly
Enslaved
Soulfly
Omen
Soulfly
Savages
A/Oratos
Ecclesia Gnostica
Green River
Come On Down (EP)
Pixies
Beneath the Eyrie
Hostia
Carnivore Carnival
Sólstafir
Köld
Hate Eternal
Infernus
Hyrgal
Fin de règne
Mystifier / Lucifer's Child
Under Satan's Wrath (split)
Dvojice kanadských kapel Miserere Luminis a Givre se představí 13.11. v pražské Modré Vopici a 14.11. v brněnském Unleaded Coffee.
2.11.2024Blind Ruler Cursed Land je projekt Willhelma Grasslicha a spojuje v sobě ethno ambient, neofolk, martial industrial a world music, což nám 23. listopa...
31.10.2024Metalová kapela Welicoruss hledá novou krev na pozici kytaristy a basáka. Pokud to pro vás zní zajímavě, pište na TENTO mail.
31.10.2024Domácí metalové duo Ánni zveřejnilo svůj nový singl, který je tematicky věnovaný islandské přírodě. Sklada se jmenuje Echoes (děkujeme) a v podobě vid...
27.10.2024Sváteční pondělí 28.10. bude mít v Brně příjemnou doom metalovou koncovku. Na Melodce se představí trio žánrovek Woe Unto Me, Guyod a Futile Mourning.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.