Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bojíte se rádi? Znáte nějakou hudbu, ze které čiší strach? A znáte Spectrum-X? Že ne? Tak si na seznam hororové hudby připište i tohle jméno a zejména dosud poslední desku Black Death utvořenou roku 2011.

Kapela Spectrum-X bude pro ortodoxní metaláky zřejmě velkou neznámou. Vlastně možná, že vůbec pro metalisty… Ale to je velká škoda. Tato podivná kapela pocházející z Itálie se může chlubit moderním elektronickým / industriálním gothic metalem. Ovšem nejvíce mluvíme o gotice a elektronice. Zastoupení žánru metal zde má jen elektrická kytara. Na scéně nejsou nováčky a mají, řekl bych, slušnou fanouškovskou základnu. Jen škoda, že ji víc jak z poloviny tvoří náctiletí rádoby gothic people se zlověstnými stíny pod očima. U některých individuí jen stěží rozeznáme pohlaví. Ona vlastně i jedna z vůdčích postav této kapely Nullifer vypadá jinak, než ho matka příroda stvořila. Ale naším dnešním cílem není rozebírat filozofii moderní gotiky a módní oblečení protagonistů a zastánců. Některé postavičky jsou prostě moc pěkné a jiné jsou zas přemrštěné. No nic, pojďme k hudbě.

Tvorbu téhle kapely sleduji snad od jejich založení. Už nevím, kdy a jak jsem k nim přišel, ale tehdy se mi to tuze zalíbilo. První dvě alba možná znějí trochu tuctověji, ovšem mně se jejich výraz líbí a řadím je k vcelku oblíbeným záležitostem v rámci industriální gotiky. Co však Spectrum-X provádí na albu Black Death je fantazie. Elektronické ztělesnění těch nejhnusnějších a nejbizarnějších hororových představ. U téhle hudby se budete zaručeně bát i za bílého dne. Mně se to osvědčilo. Když jsem onehdy tuto desku pouštěl v podvečer, paní Bhutová mi taktně sdělila, ať to vypnu, že se toho bojí. Hehe, to je snad důkaz, ne? No prostě si představte ty nejtemnější elektronické zvuky, ať už se jedná o varhany, temné zvony, mrazivé dunění, či cokoliv jiného. Doplňte je o sice programované avšak rytmické bicí (tento aspekt ovšem shledávám, jakožto nejslabší článek), drsnou hlubokou kytaru a mrtvolné uhrančivé hlasy z úst dívčích i mužských. Texty jsou krátké a nepotřebují širšího rozvinutí. Vše je neustále omíláno dokola, dokud vám z toho nehrábne, jak ve správném madness horroru. Takové deprimující odříkávání. Ne, že by se po celou dobu skladby jelo jak kolovrátek, to zas ne. Oba hlasy se vzájemně střídají a mají rozděleny vlastní role. Nenesou hlavní pilíř a ani nedokáží doprovázet celou skladbu, neb to není jejich údělem. Co vás bude doprovázet je však mráz a onen mor, který se kdysi nazýval příznačně Černá smrt – Black Death. Odtud tedy inspirace názvu, to jen tak na okraj. Nemusím snad vysvětlovat, že vzhledem k faktu, že elektronika tu má hlavní slovo, může se jednat o materiál těžko stravitelný vášnivými odpůrci daných vlivů. Chvílemi se totiž hudba neprojevuje příliš metalově a spíš se podobá jakési syntetické zrůdě popu a techna. Je to však zvrácená podoba a neskutečně hnusná. Ne však, že by její kvalita byla tak mizerná, ale ten vzhled… Strach se ukrývá v každé vteřině, je všude kolem vás. Stejně jako onen mor, který tenkrát zachvátil Evropu. 

Krom trochu nevábného zvuku bicích, na které si však zvyknete, se mi tu nelíbí ještě jedna věc. Není to však žádná zanedbatelná drobotina. Vyloženým průjmem je obal. Kapela na něj sice chtěla zakomponovat co nejvíce mrazivých a temných výjevů, ovšem výsledek je žalostný. Hezké a přijatelné jsou zvolené barvy. Ty se pohybují v odstínech stříbrné, modré a černé. Nepěkně působí nové kybernetické zpracování vlastního loga Spectrum-X. To starší bylo takové jiné, sice taky kýčovité, ale prostě jim slušelo. Novější verze se mi nelíbí ani za mák. Font, kterým je napsán název alba, sice vhodně koresponduje s elektronickým industriálním zaměřením, ale nic víc nenabízí. Strach z něj rozhodně nejde… No a doplňující koláž obrázků snad vytvářely samotné fanynky o hodině volna, či potají během základní výuky Informatiky. Tohle vážně neberu. Chápu, že symbol Černé smrti asi má být lebka a kostra, krom toho ještě víc kostlivých mrtvol a kos, ale není to trochu kýč? Ne, není, to je kult! Ale jděte… Nebýt toho nablblého obalu nejspíš by se hodnocení vyšplhalo ještě výš.

Myšlenku to má dokonalou, atmosféru jakbysmet, jen ta realizace a ta nešťastná obálka…