Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Spektr - Cypher

SpektrCypher

Victimer15.3.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Neuchopitelně halucinogenní, meditačně impulsivní, jen s notnou dávkou vnitřního neklidu pochopitelní a rozhodně fetující black metalisté Spektr v touze posunout žánr nepřekročili vlastní stín, ale vtěsnat se do destruktivní mysli jedince umí více než dobře.

Nelehká práce, tihle Spektr. Uchopit tohle strojírensky pojaté temné umění bylo v minulosti mnohem snažší než dnes. Dvojice francouzských podivínů z kanalizačních prostor a vyřazených, dlouhodobě nevyužívaných, velínů před lety padlých lisoven, pojala své nové album "Cypher" poněkud jinak, než tomu bylo v minulosti zvykem. Tehdy páchli opuštěným prostorem o poznání hmatatelněji. Při putování tmou zavřené továrny se člověk občas tu a tam srazil s někým, kdo by mohl být členem Spektr. Minulost je ovšem minulostí, dveře sklepení, odkud byly slyšet kroky členů kapely jsou přivřené a monstrum slezlo z patra ještě níže, až pod povrch. Ne ale ve smyslu primitivismu, jakéhosi odevzdání se do spárů podzemního manévrování na zpátečnicky obyčejném industriálně-black metalovém písku. Toho bohdá nebude. A není.

 

Chlad Spektr, fet Spektr a hlavně filosofie samotná, je v progresivním náhledu na svůj žánr. Už tak poměrně experimentální záležitost se rázem stává ještě neuchopitelnější, výrazově roztaženější a náchylnou k různým, dříve neobvyklým postupům a disharmoniím. Jakkoli jsem tuhle dvojici v letech minulých v lecčems bral mnohem více, než stylově příbuzné a mediálně ošlehanější kolegy (Aborym, DHG, Blut Aus Nord) a lpěl na jejich ukrytosti, chcete-li čekání v závětří, o to více jsem z aktuální nahrávky v rozpacích. "Cypher" není deskou na dva poslechy, není jí ani na deset poslechů a obávám se, že ani po padesátém ušním kontaktu nemusí dojít k úplnému splynutí. Časem se sice daří rozdělit si některé momenty a vnímat je silněji, než v počátcích, ale uchopit desku jako celek je práce hodná experimentování s halucinogeny, popřípadě s velmi hrozivými sny podpořenými nepřetržitou nestřízlivostí. I tak je "Cypher" svázaná jednou atmosférou, negativní a velmi ponurou. Jen je její působení těžší a bolestnější než dřív.

 

http://www.moribundcult.com/Logos/Spektr.Logo.jpg

 

Ano, Spektr nadále ve své tvorbě kumulují nervní black metal, nebo alespoň to, co z něj zbylo, studený industriální lomoz a ambientní plochy, které mají k poslednímu pohledu na denní světlo stejně daleko, jako zahradní odpůrce produktivní sezóny krtek sedící v hlíněném křesle u televize po vydatné večeři. Krtek? Proč ne, tady je přece možné všechno, halucinace neznají mezí. Slyším najazzlé postupy, slyším tlukot vlastního srdce, vidím kuchyňský nůž a propletené žíly svého předloktí. Pocity nejsou dobré. Pokud to Spektr takto chtěli, a já věřím, že ano, povedlo se jim navodit poměrně dost neutěšenou náladu a neustálé přemítání nad faktem, co že se to vlastně kolem mě děje. Přiznám se hned a bez mučení, které mně album "Cypher" každým novým poslechem poskytuje, že minulá léta diskografie Spektr ve mně zanechala hlubší otisk a přítomnost je zkrátka až příliš roztěkaným soustem na pohodlné trávení. Přesto jsem si i novinku po podzemí bloudících Francouzů oblíbil a nechám se jí vláčet po zechcané podlaze opuštěné fabriky. Fascinuje mě její pach. Tohle album docením až mnohem později, to jsem si jist. Chutnat mi začalo až teprve nedávno...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky