Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jít sám do lesa, klidně i na delší čas, je skutečně osvobozující. A protože jsou to sváteční chvíle spojené se svobodou a divokou přírodou kolem, nechá to na těle i v hlavě blahodárné účinky. Ty mentální jsou rozhodující, protože jsou to právě ony, co spustí další opakování. Jako lesní samotář se rád ocitám i v rámci hudební scény, kde lze narazit na mnohdy velmi přínosné a zajímavé kapely či projekty. Dost často se totiž jedná o jednočlenná dobrodružství. Vedle těch zásadních jmen - zkusím jmenovat například Agalloch, Drudkh, Panopticon, Wolves in the Throne Room, Skagos - jsou tu i další, která bych označil jako nadějná nebo aspoň blízká. Součástí této družiny kapel a projektů jsou často nová jména, na která člověk narazí a zjistí, že by stálo za hřích si s nimi minimálně na jednu lesní procházku vyrazit. Mezi taková jména bych zařadil i velšský one man projekt Staghelm, na který jsem poprvé natrefil zkraje roku v rámci vydaného druhého alba Natura Semper Praevalet.

Ve Staghelm působí jistý Oxylus a to, že stojí za dvěma vydanými alby, bych lehce upravil, protože jsou to vlastně desky tři. Současnosti Staghelm předcházelo jméno Ulm a pod ním Oxylus vydal desku The Wind's Journey. Předloni pak změnil název svého soukromého hudebního světa na Staghelm a to trvá dodnes. Je však pravdou, že jako Ulm si přírodní black metal razil přímější a bezprostřednější cestu. A tohle konání je mi přece jen sympatičtější. Staghelm navazuje na původní tvorbu košatějším a uhlazenějším pojetím černého kovu. Obě alba Staghelm jsou hodnější a ukázněnější. Jistě je to o tom, jak navázat těsné spojení s lesním chrámem a jak jej hudebně vyjádřit zas trošku jinak. Taky je v tom vývoj a jiný pohled na věc, zrání, zkušenosti a tak dále. Druhé album Staghelm se od prvního liší právě tím, že dále zjemňuje výraz projektu a nechá na něj nahlížet z té pocitovější, snovější roviny.

Hudební projev naturálního vyprávění Staghelm je stále širší. Melancholičtější a výpravnější. Skladby doprovodí stopy lehké orchestrace a větší rozvaha. Taky jakási milá až přátelská tvář, která tento naturální black metal hodí víc do roviny, že spaní venku se nekoná a veškerá divočina se odehrává za okny vytopené chaty, kde je vedle samoty k mání také wi-fi a gramec s vinyly oblíbených heavy interpretů. Někdy mi přijde, že právě k nim se svou srozumitelnou výpravností hodí Staghelm víc, než do spárů divokých lesních scenérií.

Album Natura Semper Praevalet je triptychem zvukových krajin zobrazujících les skrze tři různé perspektivy: majestátnost a krásu, moc a hněv a zkázu a smrt. Má v sobě prolínat přírodu a drsný klid atmosférického black metalu, a s tímto lze souhlasit. Jen bych znovu dal důraz na slovo klid. Natura Semper Praevalet je převážně klidný materiál, tichý a nenásilný. Jeho tichá povaha vzbuzuje až neklid na straně posluchače, protože ten sice vítá meditativní ráz hudby tohoto velšského lesíka, ale úplně spát se mu nechce a rád by poznal a ucítil víc surovostí a hlíny v obličeji. Takový ale projekt Staghelm není. Jeho podstatou je les procítit a nechat se omámit jeho vůní. Jen tak klimbat na verandě a ve snech si nechat zdát o dřevinách, které neškrábou a trnech, ze kterých se nekrvácí.

Ano, tohle je uhlazený atmosférický black metal. Někdy až moc. Přivinout se k němu a naladit na stejnou vlnu není problém, ale hlubší účinky to nemá. Druhé album Staghelm je o příjemné krátké procházce lesem, který důvěrně znáte a který moc nových zážitků, které vás nenechají v klidu, nenabídne. Tyhle tóny vás naopak v klidu nechají...