Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Slovenské Stangarigel jsem si oblíbil hned s jejich prvotinou Na severe srdca, které ke mně promlouvalo magickou krásou lesů, hor a starého norského black metalu. Stangarigel tvoří dvojice Lesodiv a Stalagnat. Za jménem Lesodiv se ukrývá dobře známá persona Adam Sičák (Malokarpatan, Remmirath nebo Krolok), který v Stangarigel hraje na strunné nástroje, klávesy a syntezátor. Stalagnat je zpívajícím bubeníkem, který informace kolem sebe tají. Na novém počinu Za striebornou horou oba pány doplňuje na syntezátory Lord Vrajitor, kterého můžete znát z Warmoon Lord nebo Old Sorcery.

Zakomponování hry Lorda Vrajitora je beze sporu obohacením tvorby Stangarigel, nicméně na výsledném znění nic nemění. Je obdivuhodné, jak se kapela v krátkém čase na úzkém prostoru dokázala vyvinout. Pánové si svůj rukopis zachovávají, postupně jej však rozvíjí o nové podněty. Zatímco debut hřál na srdci každého milovníka prvních alb Satyricon či Ulver, už EP Metafyzika barbarstva překvapilo syrovějším stylem, středověkým naturelem a lidovými nápěvy. Za striebornou horou spíše poukazuje na styl debutu. Je však mnohem květnatějším a melodičtějším. Povšimnout si lze, vedle syrového black metalového drásání heavy metalových vyhrávek, i lidových nápěvů. Syntezátory jsou tentokrát takřka na stejné úrovni jako kytary, basa si mnohdy bere hlavní slovo, takže místy jsou kdesi v povzdáli ke slyšení heavy metalové odkazy.

Obdivuji, jak silnou atmosféru dokážou ve svých kompozicích Stangarigel vykreslit, aby nebyla prvoplánová a posluchač ji dokázal nerušeně procítit. Black metal v rukou Stangarigel není o extrému, míří takřka na romantickou strunu, která dokáže být dokonale krutou. Z romantiky melodií Za striebornou horou teče krev a hoří vatry.

Po zpěvné V sedemdesiatej siedmej krajine jsem čekal, že zůstaneme v lesním tichu, kde vládnou nehmotné entity, zvěř a šum větru v listí… Žulové tvrdze tatranských šarkanov přes příjemně mystickou lyriku mísí dravost s rockovou zemitostí a folkovou zpěvností. Nádherná Kde kladivá obrov rozmetali hory se duchem vrací Stangarigel k oněm Ulver a melodiím, ze kterých mrazí až na kost. V takovém duchu se ubírá zhruba celé album. Podmanivé melodie, výtečný krkavčák a vskutku vynikající hravé bicí rytmy obohacené o různorodé vlivy drží pohromadě, nic se nikam nerozchází, nikdo si na nic nehraje. Vše funguje pro celek. Jste schopni spatřit ježibabu, draky, užívat si příběhy ze starých pověstí a mýtů, a přitom si stále můžete pořádně zařádit u dobrého black metalu.

Rád bych rovněž zmínil poutavou grafiku od Radoslavy Vančové se skvostnou čarodějnicí i lesní fotografií kapely. Modrý odstín obálky je velice příjemný. Album zdobí dobře padnoucí produkce, za kterou stojí Trollhorn, což není nikdo jiný než Henri Sorvali z Fintroll nebo Moonsorrow, a který je vyhledávaným producentem (Bythos, Fintroll, Horna, Impaled Nazarene a spousty dalších neméně ikonických kapel). Henrimu se podařilo zachovat ráz Stangarigel a vytáhnout jejich přednosti. Zvuk je stejně syrový i průzračný jako hudební složka.

Ze Stangarigel je znát, že jsou vášnivými vypravěči i zapálenými metalisty, které od jejich fantazií nezdržuje špatné řemeslo. Našli si svou cestu, řekl bych, že od svých vzorů na severu se vrátili domů na Slovensko, a klidně se sami mohou stát inspirací.