Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dluhy se mají splácet. Sekyru vůči A. A. Lucassenovi uhradím rád. Studno mi je při pomyšlení, že každé vydání jeho projektu Star One mi sprostě uteklo a nikdy jsem jej nestihnul zavést do sluchovodů v pravý čas po vydání. Dovolím si tedy opět malé ohlédnutí časem zpět. Kdo Arjena sleduje, ví, že jeho rukopis je po minutě rozpoznatelný, přesto každý z jeho projektů je lehce diferencovaný a ukazuje skladatelovu soudnost a schopnost na svoji podnož roubovat stále něco úchvatného a lákavě poslouchatelného. Vesmírný snílek Lucassen se tak svojí myslí obrací ke hvězdám a v roce 2002 vydává první fošnu projektu Star One, symbolicky pojmenovanou „Space Metal“. Pro inspiraci si tentokrát zašel do svých oblíbených sci-fi snímků. Hudební zařazení tohoto projektu nikoho nepřekvapí, stále se jedná o typický progresivní metal, v němž si Arjen za léta vybudoval vlastní ulitu, kterou podle potřeby zesvětluje, nebo ztmavuje a nanáší na ni rozličné emaily. Místy ho až podezřívám, že má doma vytvořených pár šablon a koster, na které kombinační metodou nabaluje ostatní komponenty.

Star One - „Set Your Controls“

Nejinak tomu jest v projektu Star One, poprvé zde spolupracuje s Danem Swanö, dále už samí staří známí, které využívá častokráte na svých hudebních výpravách (Ed Warby, Floor Jansen, Russell Allen, Damian Wilson). Do projektu Star One dal Arjen část svých nápadů, které spadají do údernějšího a přímočařejšího zákoutí jeho tvůrčích schopností. Samozřejmě nečekejme žádné novoty. A.A. se drží svých standardních barev a ohlíží se k rannějším hbitějším výtvorům své kariéry. Materiál tepe, metalově bouří a progresivní liják zkrápí natěšeného posluchače. Nic složitého na první poslech, hudba jede, útočí silné melodie. Výtečně zakomponovaní vokalisté způsobují opět něco nadstandartního, co umí seskládat do fungujícího celku málokdo. Kupodivu Arjen nepouští Floor Jansen k hlavním vokálům, ale dělá z ní pouze křoví a vedlejší zpěvačku. Efekt to má výtečný, neb takto Floor okořeňuje pánskou nadvládu u mikrofonu, která je vyvedena famózně.

Star One - „The Eye Of Ra“

Ona zmíněná jednoduchost Star One je jen na první signální, na povrchu. Dole toho hlavní mozek špílmachra vždy vyčaruje dostatek, případně skladby opatřuje silným oparem hmatatelných atmosfér, či silných melodických motivů, které pohltí. Překvapivé momenty se přesto občas v hudbě Star One objevují. Jakmile vyjedou hammondy, aby přivály trochu sedmdesátek a Swanö zapěje, mám před očima hudební novotvar v rámci Lucassena. Škoda, že se Arjen neudržel a do skladby, která už mohla plnit dramaturgickou odlišnost, nakonec propašoval svůj tradiční balast v podobě dívčích vokálů a klasických melodií. Trochu propásnutá příležitost. Lucassen byl vždy příznivcem tvrdších kytar, ale tady je ještě více nahustil a nechává jimi skladby řádně masírovat. Při soubojích kytara - klávesy, jimiž je prodchnuta plocha alba, musí nejeden příznivec žánru důkladně pročistit oční kanálky.

Album má výtečnou vlastnost gradace. Atmosféra a silné motivy se stupňují. Rozlehlé suity pohlcují do vesmírného tmavého prostoru, kde náhodně míjíme planety beze jména a galaxie roztodivných barev a neznámých tvarů. Fantaskní obrazy a výlety nadsvětelnými kvalty do netušených dálav, všude s jistotou a bez blamáže. Občas se zabloudí do hájemství Ayreon, ale komu by to vadilo. Diovské frázování, orientální Floor, grande finále. Prog rockové vesmírné dálavy si podávají štafetový kolík s těmi metalovými.

Star One – „Starchild“

Nemám moc co vytýkat, materiál je silný, influence do ostatních Arjenových projektů jsou vždy očekávatelné, ale u Star One s tím mám jen okrajový problém, neb kvalita ho vytěsňuje z pozornosti. Už tady schází jen J. Lande, kterému je zde na jeho sytou barvu šito několikero skladeb, ale to už bych byl velký hnidopich. Lehkonohost a vzdušnost materiálu otevírají možnosti oživovat ho v myšlenkách dlouze po poslechu. Výpravný epický závěr, rozmáchlý na velké ploše, by mohl sloužit jako námět stovkám tvůrců, jak se vypořádat kvalitně s koncem alba. Výtečně. Tleskám.

Kdo by snad neměl dosti, porozhlédne se po dvojdiskové limitce, která přináší spoustu dalšího zajímavého materiálu. V čele stojí medley sbírka skladeb od pradávných space poutníků Hawkwind. Dále je zde jako bonus jedna skladba z vlastní dílny a covery Bowieho a Donovan. Zajímavé doplnění a vcelku hodnotné. Osobně mě nejvíce zaujalo přetváření Hawkwind, čímž se můj deníček s povinným poslechem historických družin opět o něco nafukuje.