Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Static-X - Cult Of  Static

Static-XCult Of Static

Bhut5.6.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Dílo, které jsem do dnešních nepřekousl a již vím, že se k němu opět na delší dobu nebudu vracet. Název alba je z mého pohledu lživý a podvodný. Tohle rozhodně není nejlepší dílo Static-X a už vůbec ne kult.

Matadoři svého industriálně elektronického nu-metálku Static-X se do dnešních dnů nemají ke slovu. Věnujme jim proto malou vzpomínku, na jejich dosud poslední počin Cult Of Static z roku 2009.

Z tohoto alba jsem se dodnes nevzpamatoval a absolutně mu nepřišel na chuť. Název desky měl nejspíš deklarovat nějaké veledílo, či zlom. Nicméně žádný převrat a zázrak se nekonal, ba naopak. Deska mi do diskografie kapely vůbec nezapadá. Postrádá feeling a i když je to furt ta samá tvář této skupiny, působí zkrátka jinak - odlišně. Celé to jaksi usíná a ten tam je onen energetický oheň, při kterém posluchačovi vstávají vlasy, stejně jako frontmanovi. 

 

Podle názvu desky lze soudit, že se bude jednat o živák, bestofku nebo nějakou průlomovou fošnu. Vše je bohužel zcela jinak. Je to klasická řadovka, která není tak strhující, jak sliboval její název. Celé album jede v jednolitém tempu industriálního pochodu. Každá skladba je sice něčím trochu odlišná od ostatních, ale celek zní jen jako jedna dlouhá písnička a po chvíli posluchače začne album značně nudit. Nachází se zde skutečně pramálo pasáží, které trochu rozvíří pozornost. Snad bych vyzdvihl skladby Terminal a Stingwray, tyto dvě jsou o něco více melodické a i dobře poslouchatelné. Další dobrou věcí je desátá Skinned, která zní trochu jinak než zbytek desky. Posledním trackem Grind 2 Halt vše definitivně usíná. Tato závěrečná skladba je daleko pomalejší a víc melodičtější. Bohužel celá deska má utahaný, nudný a stejnosměrný charakter. Velice málo okamžiků vzbudí trochu lepší pocit z poslechu. 

Marně tápám a projíždím skladby, abych zachytil alespoň nějaký ten silnější moment. Ne, jsem obelhán jménem počinu. Nevím, co stálo za zrodem této nahrávky, ale pokud se kapela rozhodne mít megalomanský název svého díla, měla by do toho dát vše. Zde Static-X střílí slepými náboji a i kdyby dostali do rukou kuličkovky, nejspíš by stejně minuli síl. Opravdu mrzuté zklamání. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky