Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Steve Von Till - If I Should Fall To The Field

Steve Von TillIf I Should Fall To The Field

Symptom31.12.2018
Zdroj: 1x 12" gramodeska (čirá)
Posloucháno na: Pro-Ject Debut III/Phono USB / Creative GigaWorks T40 / Koss UR40
VERDIKT: Na otázku, jestli i hudba může být oduševnělá, odpovídá Steve Von Till více než přesvědčivě a v duchu hesla "co na srdci, to na jazyku" předvádí velkou podívanou pro váš vnitřní zrak.

Každý muzikant loví své hudební perly z hloubek, které jsou mu vlastní a Steve Von Till dosáhne hodně hluboko. Činí tak autenticky a vlastní poctivou prací vrchovatě naplňuje svou druhou sólovou desku If I Should Fall To The Field. Abych byl férový, otevřeně přiznávám zaujatost protagonistou. Steve Von Till a jeho folk-rocková poloha je srdeční záležitost, která si mě získala svou prostou opravdovostí a zároveň silou, s jakou lze hudebně podat všechno to, co bere za srdce.

 

Ohýbání zvukových možností známé z pozdější tvorby pod pseudonymem Harvestman se na desce neprojevuje, děj se odehrává v rovině post-folkových standardů. Schéma skladeb o novátorství neusiluje. V případě dynamiky už to začíná být zajímavější, ale proměny jako od samotného Franze Kafky nečekejte. Intenzivnější party o sobě dají vědět větším důrazem a hlasitostí tak, jak to má být. Nejvýraznější impresí je spojení uhrančivého hlasu a zvukomalby do celku, ze kterého sálá ryzost. Při plném oddání se poslechu může člověk zažívat pocity splynutí s všehomírem jako při hluboké meditaci.

 

Na první dobrou mi utkvěla pětka This River, která hned zkraje nekompromisně rozčísne ovzduší ostrým zvukem banja. Postupně se nabalující hlas, bicí a housle nabudou v závěru skutečně monstrózních proporcí zhudebněné melancholie. Skromná trojka My Work Is Done učaruje barvou hlasu a ladným kytarovým podkresem. U hlasu bych se chvíli pozastavil, zpravidla zpěv vnímám spíše jako doplněk hudby, zatímco tady funguje jako další plnohodnotný nástroj. V hluší tónině podobné cellu přesně odměřuje ty milimetry, na kterých záleží. Zpěv dominuje i čtyřce Hallowed Ground, skladbě s téměř neznatelným, přesto hypnotickým podkresem, která jednoduchými aranžemi odkazuje k minimalistickému debutu As The Crow Flies (2000).

 

 

Dost bylo květomluvy, zaměřme se na fyzično. K vinylové edici od Svart Records žádné zásadní připomínky nemám. Nový design obalu obstaral Josh Graham prověřený dlouholetou spoluprácí s Neurosis. Revizím artworku sice moc nefandím, ale tohle vůbec není špatné. Gatefold se zaslepeným předním panelem je v lesklém provedení a uvnitř si přečtete všechny texty. Zadní panel ukrývá čirý vinyl solidní gramáže v papírovém obalu bez antistatické vložky. Download kupon není přítomen.

 

Číselného hodnocení se záměrně zdržím, protože z mého hlediska postrádá smysl. Kvalita nahrávky se odehrává mimo stupnici do sta bodů a říkám si, že povznést se nad běžnou klasifikaci je nesmírně osvobozující. Deska ve mně rozeznívá cosi prastarého, pro co těžko hledám slovní vyjádření; něco elementárního, co je společné všem lidem, jakýsi prazáklad bytí. Pro vyjádření existenčních myšlenek takového kalibru je folk-rock vhodně zvolená forma. V našem případě je podána s citem pro dokonalost a navíc durch und durch prosáklá životní zkušeností. Tentokrát se Steve Von Till skutečně vycajchloval.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky