Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stone Cavalli - Kill Violence (EP)

Stone CavalliKill Violence (EP)

Jirka D.23.3.2018
Zdroj: CD 4-panelovém paperpacku // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Jsou dva a jen z poslechu byste to neřekli aneb Stone Cavalli jako post-punková zábava pro rozpohybování ztuhlého krku.

Stone Cavalli je něco jako kapela tvořená pouze dvěma členy, a to dokonce dvěma bratry. Pokud byste snad s ohledem na název tipovali, že se budou jmenovat Cavalli, byli byste vedle, protože se jmenují Tarricone. Simon a Benjamin Tarricone, ten první kytarista a zpěvák, ten druhý bubeník. A pokud byste snad tipovali, že s ohledem na jejich jméno to bude kapela italská, byli byste taky vedle, protože se všechno tváří jako spolek z francouzského Grenoblu,

i když po pravdě se v promo materiálech píše něco o Italian roots. Čert aby se v tom vyznal.

 

Jít zpátky do historie souboru je docela snadná práce, protože zatím jediná předchozí nahrávka je krátkometrážní počin Bandini (volně k poslechu na bandcampu) z března 2014 a to je prakticky vše. Letošní novinka je svým rozsahem na hranici mezi klasickou LP deskou a nahrávkou charakteru EP (31 minuta), a tak se raději přidržím oficiálního označení a dál to řešit nebudu.

 

Stone Cavalli band

 

Co tahle kapela hraje? S ohledem na dost vykostěnou sestavu je jasné, že to bude buď hodně vykostěná muzika, anebo technologicky nastavený podvod na posluchače. Výsledný sound je více méně kombinací obojího, protože onu okleštěnost dvojice dohání bohatým klávesovým / programovaným podkresem, ale současně ani tak nestačí naplnit představy o přirozeně a organicky fungující kapele. Jak by taky mohla?!

 

Žánrově jde trochu o zmatek, který začíná někde u jednoduchého rocku a punku, ale poměrně srdnatě se posouvá k post-punkovému zvuku (nejtypičtěji asi v titulní Kill Violence) a místy mi připomíná třeba dřívější počínání domácích Sunshine nebo možná ještě víc jejich následovníků Rara Avis. Končit můžeme u tanečně-elektronického post-rocku Maserati, který zaslechnete v šestiminutové Angelterre. Jsou to momenty, kdy není největším problémem aranžérská střídmost daná vyhublou sestavou (co taky v post-punku aranžérsky řešit?), ale spíš pocit, že většina toho, co člověk poslouchá, je tak trochu chiméra ... včetně třeba triggerovaných bicích, které podle promo řečí bratr Benjamin hits hard! Možná by někdo namítnul, že kdybych si to nepřečetl a nevěděl, psal bych něco jiného, jenže hoďte kamenem, kdo jste bez viny...

 

 

Na druhou stranu skladatelsky kapele nelze upřít jasně definovaný styl, který spočívá v přímočarých, rytmicky jasně načrtnutých skladbách, což rozhodně není nic objevného, ale k smůle všech experimentátorů je to to nejjednodušší, co lze vymyslet. Deska Kill Violence tak má slušný spád, nezastavuje se u blbostí a pro posluchače představuje jasně definovanou a především snadno zpracovatelnou potravu k poslechu, navíc podpořenou sporými texty přímo určenými k opakování. Stone Cavalli si život nekomplikují a budiž jim přičteno ke cti, že navzdory posluchačské přijatelnosti ani zdaleka nejsou vlezlí a laciní a dokonce občas (třeba v Electric Lies a nejen tam) umí přiostřit, vrátit kytaru zpátky do bedny a prostě si trochu zalumpačit.

 

Stone Cavalli je taková docela fajn klávesově-rocková kapela s ručením omezeným, která zná své možnosti a snaží se je vybičovat na maximum, což se logicky daří jen do jisté míry. Hranice jsou dány skromnou sestavou, historicky už mockrát vyluhovaným námětem a rovněž pocitem, že ta trocha zábavy bude bavit chvíli a po čase se rozpustí někde v mlze. V tak krutém světě dneska žijeme.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

insun / 3.5.18 11:40

...jen k upřesnění:váš zin je jediný do kterého jsme CD poslali a to jen proto, že si ho tady pan Bhut vyžádal po našem optání redakce a když se ho tento model už přejedl jak píše(téměř celé CD je umístěno na našem Bandzone-kde jsem v prvním kontaktním emailu nasměroval) , neměl se k tomu logicky hlásit...pak recenze vypadá tak jak vypadá..přes většinu plochy tu pan Bhut polemizuje nad tím, jak kapela funguje nebo nefunguje, místo aby se věnoval nahrávce, kterou chtěl zrecenzovat..a hazí do prostoru fráze o použitých melodiích-jako že jsme je od někud vzali?.. a pokud ano, tak odkud a prosím konkrétně?!..dále o ženském zpěvu, který má být dle jeho slov operní.., dále se tu dočítám o klávesových solech, které ale ve skutečnosti jako klasické klávesové solo na nahrávce nenajdete byt' v jediném zastoupení..ovšem ano.. klávesy jsou u nás plnohodnotný nástroj, který často obohacuje harmonii a tudíž je často slyšet a místy vytváří, jak se tu píše, až umělé symfonie, což je dnes vlastně u kapel, které si nemohou dovolit orchestr, vlastně standart a často je tomu i u kapel, které si ho dovolit mohou, avšak není to při dnešních možnostech zvukových bank kláves nutnost, ale i u těchto umělých symfonií musíte party nástrojů, které ji tvoří, vytvořit, aby vám to výslednou symfonii dalo...takže ano jsou tam často slyšet klávesy a je to záměr!!...kdyby nebyl...věřte, bylo by tomu jinak..tak tedy dík za recenzi...hodit to CD do kanálu udělal bych líp a ještě bych ušetřil za poštovné a ve finále bych nemusel číst, jak jsme vám to vlastně vnutili... a přebal ..ano nevyšel tak, jak jsme si představovali...nemyslím ted předlohu, nýbrž její zpracování, ale přece..jde hlavně o hudbu a o to nám i šlo na tomto CD...tím pádem záhada, o co nám vlastně jde nebo šlo vyřešena jest.. takže bud'te zdrávi a už nikdy víc!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky