Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Suicidism  - Neural Landscape

Suicidism Neural Landscape

Jirka D.10.9.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od autora
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Jsou povedené desky a jsou nepovedené desky. Tohle je ta nepovedená.

Většinou tyhle garážové pokusy moc neberu, ale z nějakého důvodu jsem si právě tenhle poslechl. Nepátrejte nad tím, jaký důvod za tím stál, logické zdůvodnění to nemá a sám sobě se musím trochu divit, proč jsem do toho šel. Nicméně začneme čistou teorií – Suicidism je podle všeho jednočlenný projekt Adama Jiráska z Berouna, minimálně tedy na této nahrávce, protože podle poskytnuté informace aktuálně zkouší ve dvojici s bubeníkem. Při prohledávání internetu nenajdete běžné informační zdroje, tedy facebook, bandcamp nebo samostatné webovky a jediný kompetentní zdroj s nějakou ukázkou hudby je soundcloud, který už jsem vnitřně odsoudil do propadliště dějin. Ale budiž, pro mě za mě ať si každý má anebo nemá profily, kde chce - v důsledku jde především o hudbu a ta buď zato stojí, anebo ne.

 

Hudba Suicidism zato jedním slovem nestojí. Ne na albu Neural Landscape, které jsem dostal k poslechu a které při svých šesti skladbách a dvaceti šesti minutách balancuje někde na pomezí klasické long-play desky a EP. Přesné vymezení si myslím, že je v tuto chvíli vedlejší a patří do okruhu formalit, které na výsledné hodnocení nemají vliv. Naopak zásadní dopad mají věci, které považuju za zásadní:

 

  • autor evidentně není bubeník a bicí automat zní nejen velmi nepřirozeně, ale je naprogramován dost triviálně
  • autor evidentně není zpěvák, protože ten falešný hlasový projev lze za zpěv považovat jen těžko
  • autor není ani dobrý baskytarista, protože baskytara buď není, nebo není slyšet, nebo se někde ztratila v tom zvukovém bordelu
  • s čímž souvisí i to, že autor není ani dobrý zvukař, protože výsledek v podobě Neural Landscape je neskutečná hrůza z mnoha úhlů pohledu – od mixu, přes mastering, garážový feeling až po naprosto neskutečně seřezanou dynamiku
  • pokud autor něco je, pak asi kytarista, protože tenhle nástroj jako jediný zní poněkud smysluplně. Plus syntezátory, které hrají v produkci Suicidism poměrně zásadní roli.

 

Osobně si myslím, že lepší než tisíc řečí je ukázka ... doporučuju zesílit:

 

 

No a teď těch tisíc řečí. Zcela obecně by se mi mělo líbit minimálně žánrové směřování, protože podle mě zvuk Suicidism vychází někdy z období, kdy se do rockové muziky začaly ve velkém montovat výdobytky elektronické scény. Začalo se mluvit o industrial rocku, electro rocku, skloňovala se jména jako Marilyn Manson, Nine Inch Nails, s rozvahou Rob Zombie a řada dalších. A to bych v tom se značnou mírou sebezapření slyšel. Všechno to ale vázne na provedení, které za svými vzory pokulhává zhruba o tisíc světelných let.

 

Zpěv – špatně. Když jde o zpěv, je to falešně (Scary One), ale většinou nejde o zpěv, ale jakousi utahanou hlasovou proklamaci, která umí pěkně potrápit (vrchol asi v Hardgainer). Bicí automat je špatně od A do Z, jak svým provedením, tak i (ne)nápaditostí. Někde výš jsem použil slovo triviální a na něm nehodlám měnit vůbec nic – jako ukázku zkuste úvod opět Hardgainer. Zvláštní úlohu mají syntezátory či jaká elektronika (v dnešní době je těžko soudit), které by v principu byly dobré, ale jsou dost neúměrně vytažené v mixu a působí velmi rušivě. Neúměrnost je řekl bych pro tuto desku příznačná – mix nástrojů naprosto selhal a chaos, který z toho vzniknul, se velmi těžko poslouchá. Korunou všemu je naprosto neúprosný mastering, který i v kontextu dost pošramocené doby nemá obdoby. Esenci všeho toho by mohla představovat finální skladba Black Clouds, pokud tedy zvládnete ještě jednu ukázku:

 

 

Jinak to asi nemá smysl dál rozebírat a dělat z toho velkou vědu. Jsou povedené desky a jsou nepovedené desky. Tohle je ta nepovedená. Nic se neděje, svět se točí dál.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Adam / Suicidism / 12.9.22 8:50odpovědět

Tohle je brutálně upřímná a hodně kritická recenze a to zaslouženě, protože moje album taky je brutálně upřímný a sebekritický. Vše co je v recenzi řečeno je naprostá pravda. Šlo by to i líp, ale ta nedokonalá forma autenticky vyjadřuje mě a obsah mých písní - s tímhle albem jsem nešel s kůží na trh, ale rovnou s vnitřnostma, warts and all, a proto pro docenění vyžaduje od posluchače víc než jen povrchní poslech. Neural Landscape není auto-tune pop, kterej do Vás vklouzne jako sladkej bonbónek, ale hořká pilule, která je pro většinu lidí dost nepříjemná polknout. Je to deska pro lidi, co v sobě přes prvotní znechucení najdou kuráž ponořit se hlouběji a objevovat v tom hnusu skrytou krásu a možná i sami sebe. Posílám odkaz na bandcamp kde jsou i texty a hlavně tracky v lepší kvalitě než na soundcloud: https://suicidism.bandcamp.com/releases Jirkovi D. děkuju za velmi podnětnou a profesionální recenzi!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky