Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sur Austru - Obârșie

Sur AustruObârșie

Garmfrost17.9.2021
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Studený vítr při letu lomcuje emocemi a vy tušíte, že se vás dotýká mysl tamních sice pozapomenutých, avšak stále činných božstev.

Pohrobci Negruových Negura Bunget poslední éry pod značkou Sur Austru předvádí, že jim to bez posvátného vůdce jde mnohem líp než s ním. Své klady předvádí už podruhé a nutno pánům přiznat, že jejich muzika je čím dál lepší. Sur Austru nejsou jen tři post/členové Negura Bunget. Skvěle je doplňuje další trojice výborných instrumentalistů. Jestliže se mluví o Dordeduh, jako o jediných možných pokračovatelích Negury, podle mě Sur Austru si tohle označení rovněž plně zaslouží. A nejen to, Sur Austru jsou umělecky natolik zdatní, jak Negura dávno ne. Sur Austru hrají podmanivou poezii složenou z lidových prvků i blackových černot. Skladby na Obârșie jsou epické, tedy dostatečně rozměrné, hluboké a přitom velice přitažlivé.

 

  suraustru

 

Dlouho jsem přemýšlel, jestli obvinit Sur Austru z vykrádání odkazu Negruovy studnice nebo si uvědomit, že je tento poslední roky podceňovaný avšak kreativní umělec mohl nejen ovlivnit, ale navést na vlastní kreativní stezku, kde je jim umělecky dobře a daří se jim svého mistra v mnoha směrech přerůst. Nebo je všechno jinak, Negru je oslovil ke spolupráci, protože cítil, že jsou naladěni na stejnou strunu. Ať už je to jak chce, tvorba Sur Austru je doslova nasáklá největším kultem NB Om. Z Obârșie rovněž sálá ono nehmatatelné, neviditelné, vznášející se nad hvozdy a skalními masívy. Studený vítr při letu lomcuje emocemi a vy tušíte, že se vás dotýká mysl tamních sice pozapomenutých, avšak stále činných božstev.

 

Klasické rockové nástrojové obsazení činí pouze zlomek Obârșie. Komplexní obraz tvoří také všudypřítomné perkuse, různé flétny nebo tradiční nástroje jako toacă nebo bucium. Nejsem příznivcem foukání do flétniček. V metalovém oparu mi jejich trylky moc nesedí. Nicméně s jakou vášní do svých nástrojů fouká Ionut Cadariu nemá obdoby. Spolu s rumunským rohem - bucium a xylofonem - toacă se rázem ocitám v meditační náladě, nebo někde na pastvě uprostřed obrovského stáda ovcí. Díky upřímnosti, vážnosti a opravdu dobře zvládnutému řemeslu je poslech jejich divokému folku silným duševním zážitkem. Líbí se mi vyváženost a cit, s jakým v klidu koexistují metalové části s lidovými i duchovními. Většinou jedou naráz a to je teprve jízda.

 

Moje první setkání a první frenetický zážitek mi přivodila úvodní třinácti minutová pecka Cel din urmă. Nicméně s dalšími poslechy si nejvíc užívám instrumentální Codru Moma nebo následující Cant adânc, která na předchozí skladbu navazuje. Čisté zpěvy mi zdánlivou nedokonalostí imponují a svádí k přidání se k hlasitému broukání. Když přijde zlom k šepotu a temnější náladě, láme se spolu s náladou klidně i vaz.

 

Těžké metalové běsnění vyváženě nastavuje zrcadlo jemnějšímu, možná však mocnějšímu JÁ epických kompozic. Vokální volání obsahuje všerůzné fluidum a širokou škálu hlasů - rituální vzývání s radostným halekáním i ustrašeném uvědoměním si vlastní nedokonalosti a bezvýznamnosti.

 

Kapela i přes nástrojové malování emočních obrazů dává prostor každému z nich. Proto není výjimkou kytarová vyhrávka či basové bublání. O rytmech jsem už mluvil - hravé bicí jsou doplňovány různými perkusemi. Kapela umí kočírovat výstavbu svých skladeb, takže se nestane, že by jedna vrstva rušila druhou a naopak. Při rychlých pasážích mají prostor pouze kytary, bicí a syntezátory, když se vše zklidní, je ticho a klid.

 

 

Unaven naposloucháváním a vstřebáváním jsem občas měl pocit, že mě Obârșie přestává bavit. Po otřepání se jsem pln sil opět vychutnával bohatost nahrávky, která mi krásně sedla a pořád se v mém vědomí vyvíjí. Těžko říct, zda dokáže oslovit jedince hledajícího folkové blbnutí nebo naopak někoho, komu lidové prvky vadí. Je možné, že Sur Austru hrají jen pro pár takových podivínů, jako jsem já. Takových, kteří se rádi nechávají svést dobrou muzikou jakéhokoliv ražení…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky