Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Syven - Aikaintaite

SyvenAikaintaite

Victimer12.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ten, kdo svolí k nakročení v časem ošlehané mýty a je přírodním romantikem či pohanem, je vystaven příběhům, které by jej měly donutit se zamyslet a brát si z nich co potřebuje. Hudební rovnováha prosta ostrých hran nechť vede jeho kroky. Kroky k duševní očistě.

Ještě něž společně zabloudíme do hlubokých finských údolí za účelem procházky za zvyky a dávnými časy severské kultury, rád bych poznamenal jedno. SYVEN a setkání s nimi vzniklo vlastně náhodnou zvědavostí a bádáním po podobně ložených projektech, v nichž hraje prim přírodní cítění a jemná forma jeho hudebního ztvárnění. Na cestě k nim jsem minul mnoho zajímavých souborů i naprostých nešťastníků, až jsem obdočil na křehce zasněženou stezku, která se rázem stočila do divoké finské přírody a přivedla mě v kraj, jehož krásu i drsnost vnímám všemi smysly a odkud nabírám mnoho sil a inspirace do individuálních spolčení se s tamní oblastí. Představivosti se meze nekladou, vše je založeno na momentální ochotě se nechat odvelet z reality dneška. SYVEN svou muzikou tvoří prostor k vytvoření vlastní fantazie na téma "mystika a šamanismus země tisíce jezer". Projekt tvoří dva pánové - Aslak Tolonen, jenž má na starosti nástrojovou složku a vokalista Andy Koski-Semmens, který vládne hrdlem, zde spíše čarovným zaříkáváním vzešlým z dávných rituálů.

 

Po hudební stránce jde o propojení ambientní polohy elektroniky, folkového aroma s podstatným přispěním strunného nástroje kantele a špetkou rocku, či dokonce závanu metalových riffů, i když poslední vliv jen doplňuje zpovzdálí to dané, jemnější vyznění. Svým způsobem by se dali SYVEN považovat za nástupce či pokračovatele na podobných základech vystavěného projektu Nest, který svými dvěma alby "Woodsmoke" a "Trail of the Unwary" uměl taktéž navodit působivě tklivou atmosféru severských hvozdů. Navíc s folkovou obrazotvorností Nest je zásadně spojen právě instrumentalista Tolonen, a tak je vzájemná podobnost či návaznost obou těles logická. Dvojice protagonistů si dala předsevzetí pomocí své tvorby co nejvíce inklinovat k danému rázu krajiny a příběhům, které z ní vycházejí. Znovu tak můžeme být svědky putování zamrzlými lesy, obklopeni zvláštní ponurou vrstvou harmonií, které u jiných umělců z jiných států nalezneme jen těžko. Jsme rázem zpět v čase, mezi stromy a obyvateli mýtin či místních meandrů řek a potoků. Jde o totální spojení s matkou přírodou, ač ne v našich luzích, ale v krásném prostředí daleko na sever od našich zvyklostí a známých odlesků z hladin jezer. I přes onu vzdálenost a tajemnost neznámého kraje, jsme pohlceni divokostí a přirozeností tamních krás. Nelze nepodlehnout těmto svodům, nelze si nechat uniknout scenérie, které hudba "Aikaintaite" přináší. Být daleko od domova a přesto spokojeni v odlehlých lesích Finska, spjati s příběhy, které SYVEN vyprávějí.

 

syven

 

Album, které vyšlo těsně před koncem loňského roku, sebou nese pět odkazů na původnost a obyčejnost s důrazem na koncentraci myšlenek mimo hlavní proud všedních starostí. Starosti, kterými se zabýváme v proudu "Aikaintaite", jsou ryzím vytvořením si vlastních vjemů a chápání. Kraj, kterým nás Aslak s Andym provedou je čistý, nezávadný a mocně působivý. Jsme v těsné blízkosti původních kmenů, jejich šamanů, slyšíme křik letících dravců, stejně jako úprk smečky vlků a potok, jež nedaleko lesa zurčí kamenitým terénem. Svým způsobem navodí SYVEN jednotlivými motivy specifický druh hypnózy, která umí vnutit dar na bázi fantazie, jenž teče spolu se všemi toky chladné skandinávské přírody. Hlavní tok ovšem není řekou, která je naplněna průzračnou vodou, jako spíš korytem minulosti a vzpomínkou na dávno zapomenuté. Pokud bychom chtěli hovořit o hlavních aspektech hudby SYVEN, jsou jimi hlas a všudypřítomné kantele, ovšem stejně vítězí celkový dojem a důmyslná atmosféra.

 

Otazníky? Myslím, že veškeré žádné. Ona podobnost s Nest je volnou návazností, nevidím v ní tedy ani zbla nějakého vykrádání, natož opakování. SYVEN nesou svůj odkaz dál, hlouběji a navíc, když už Nest pěkných pár let nic nevydali, tohle je příležitost, jak se nechat odvát zpět k pramenům finských bájí. Prožitek se rovná maximu a způsob jeho provedení bezmála taktéž. Více v připraveném rozhovoru s oběma pány na patřičném místě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky