Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

K Syven se už tak nějak tradičně dostávám později než by bylo záhodno. Je tomu už něco málo přes půl roku, co oficiálně vyšla zatím poslední nahrávka tohoto finského dua - "Corpus Christi". Zkušenost s jejich minulým příspěvkem "Aikaintaite" byla natolik silná, že bylo už při prvním seznámení s novým materiálem rozhodnuto, které mé kroky budou následovat. Uzavření se v maximální soustředěnost, hledání a nalezení cesty, na které si pánové tolik zakládají. Novinka sebou ve skutečnosti nese čtyři soudy. Čtyři soudy Syven vyřčené v jeden. Symbiózu pro kapelu typických prvků s motivy vyjadřujícími utrpení a skutečnosti, ve kterých se výklad jednotlivých kultur liší, ale neliší se přístup Syven. Ten je nadále tím podporujícím hloubku vyjadřování a předložení tématu v dokonale podané podobě hry s vlastními detaily. Ta je pak po zásluze odměněna zaslouženou důvěrou.

Nahrávce nechybi ani přírodní podmanivost, neboť takové zurčení potoka stékajícího ze skalnaté soutěsky za doprovodu kantele vrací na místa prapůvodu finského folklóru prakticky ihned. Jde spíš o to, jakou roli tahle podmanivost nyní hraje. Její význam je v celkovém znění jen jednou z položek alba, které je jinak povětšinou času stočeno religióznějším a zachmuřenějším směrem, protože Tělo Kristovo si toho tak žádalo a takový je jeho osud. Ke "Corpus Christi" se tak v první řadě váže zejména doomovější nálada, hluboký přednes s mnoha chorály a žalmy, a v neposlední řadě celková majestátnost v kombinaci s naturálními motivy severské krajiny.

"Corpus Christi" - to je jediná dlouhá skladba rozdělená do čtyř částí, které jsou sice důsledně propojeny, ale jejich vzájemná odlišnost je v příběhu zřejmá a dají se tak poměrně snadno vystopovat. Velkou úlohu si na svá bedra naložil Andy, jehož vokál je na aktuální nahrávce velmi dominantní. Rejstřík jeho možností je naštěstí natolik široký, že jen umocňuje jeho důležitost a poslání. Od šepotu a tajemného mručení, až po hluboké sbory a tklivé přednesy. Skvostná to relaxační metoda, jen se tak dlouze zaposlouchat do těchto vokálů a nechat na sebe snášet bolest proudící meandry provinění z lesů a luk až k nohám stanuvším v chladu kamene klášterní budovy. Jak již Andy kdysi slíbil v našem společném rozhovoru - lyricky nahrávka čerpá hned z několika jazyků, od staroangličtiny až po témata přeložená do latiny.

Svět Syven se jinak zásadně nemění, je natolik typickým, že by to byla také velká škoda. Mění se jen přístup k materiálu. Ten je dnes mnohem sklíčenější, výpravnější a v odlesku paprsků slunce jsou zřetelně vidět ikony oken chrámu. Znovu hodně vydařená záležitost. K meditaci, k přemítání, k cestě přírodou, která by měla být zakončena, když ne kostelní dominantou kraje, tak alespoň ruinou, z níž dýchá historie.