Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Teitanblood - The Baneful Choir

TeitanbloodThe Baneful Choir

Garmfrost11.11.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: The Baneful Choir je zlo s přesahem. Hraje si s emocemi a stupňujícím vztekem.

Geniální zběsilost Death je stále mojí nejhorší noční můrou. Neslevilo z ní ani o dva roky mladší EP Accursed Skin. Kouzlo trvá… Ha! Bylo otázkou, s čím se španělští psychopati Teitanblood vytasí na další dlouhohrající desce. Z reakcí na aktuální The Baneful Choir chápu, že hodnocení nula nebo sto bude zřejmě platit i tentokrát....

 

teitanblood

 

Novinka Teitanblood ukrývá nejuhlazenější materiál své kariéry. Ne, nekape mi na maják. Stačí odkrýt shnilou slupku, pak další a ještě jednu, zakouřit si, dát panáka a potom si všimnete bodu, který dostal Teitanblood směrem k přístupnějšímu projevu. The Baneful Choir není prosto barbarské surovosti, kterou jsem tolik uctíval a pro kterou se jim klaněla masa stejně zvrhlých jedinců. Stále čekejte rozervanou zuřivost, plazivé hnusy a bestialitu v každém póru. Na scénu přichází i starý dobrý thrash. Thrash v nejprimitivnější a nejbrutálnější podobě. Není prostor pro příjemné harmonie nebo zpívané refrény. Teitanblood jsou animální a hluční. Sofistikovanost, o které mluvím, je pro většinu lidstva neposlouchatelný randál. Kdo se však nebojí krapet extrémnějšího nářezu, ocení krajně extrémní umění.

 

I přes bažinatou atmosféru je deska ošetřena výborným zvukem. Nástroje mají detailně vykreslené kontury. Jelikož patřím mezi zvrhlé magory, všímám si dobrého řemesla i tam, kde ostatní slyší mlácení plechu a řev plemenného býka. The Baneful Choir má velice pozvolný rozjezd, kdy se vše plazí jako mlha nad propastí plnou shnilých mršin. Paambientní prašivina Rapture Below, nebo ultra funeral hnus Black Vertebrae lákají posluchače pomalým pozlátkem a ten nebohý hlupák naráz spadne doprostřed apokalyptické smrti Leprous Fire. V této skladbě slyším podstatu Teitanblood. Blasty rozehnaly mlhavě nezdravé výpary a odhalily zubatou v celé její ohavné kráse. Deathově začernalá prda tu a tam propustí bláznivé sólíčko, většinou si však vystačí s hoblováním a onanií hmatníku.

 

Rozlišovat jednotlivé skladby je na nic! Každá má svůj úkol a funkci, dohromady pak fungují pro celek a jeho gradaci či odmlky. Po sadě triumvirátu Leprous Fire, Ungodly Others a Inhuman Utterings nejsou ambientní zla Insight a … of the Mad Men dobré pro pauzu či nadechnutí se. Obě mají posluchače zneklidnit a vystrašit. A také připravit půdu pro titulní majstrštyk, který tvoří páteř novinky. Pod tlakem skladby se vám podlomí nohy nebo se zblázníte jako já a začnete řvát jako magoři. Spolu s další dvojicí Sunken Stars a Verdict of the Death jsou další trojicí krutostí a násilí. Album uzavírá další ambientní flákota Charnel Above, která je stejně nemocná jako pošahaná úvodní dvojice nebo dvojice uprostřed. Jak vidno, Teitanblood rozdělili The Baneful Choir do bloků.

 

 

Teroristickému útoku podobné The Baneful Choir oplývá schopností odvézt posluchače do jiného světa. Takové zlo s přesahem. Hehe. Je mi líto, že novinka nepokračuje v barbarství Death. Na druhou stranu pestrostí lépe vynikne chorobné vystupňování zuřivosti až kamsi do katatonického stavu. The Baneful Choir potěší každého, komu podobné hrátky se zlobou a stupňovaným vztekem imponují a kdo se nebojí hledat nechat se vykolejit z normálna.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky