Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tengri - Kontinuum

TengriKontinuum

Jirka D.11.7.2022
Zdroj: 12" color-in-color (black-in-transparent) gramodeska (#MGR-24386) // promo od vydavatele
Posloucháno na: Nagaoka MP-110 / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / PrimaLuna Prologue One / Tannoy T225 Mayfair
VERDIKT: Tengri jsou nenápadní a snadno by mohli ujít vaší pozornosti, což by v případě jejich nové desky byla velká škoda. Kontinuum bez přehánění představuje jejich dosavadní hudební vrchol.

Pražskou kapelu Tengri sleduju už poměrně dlouho a snad můžu mluvit i za některé redakční kolegy, že je nesleduju sám, ale že je nás víc. Jejich předchozí řadovou desku Ekliptika (2016) velmi pěkně probral kolega Ruadek, takže se začtěte (ZDE). Téměř přesně před dvěma roky jsem pro změnu já psal o jejich splitu s žánrově plus mínus spřízněnými Drom – album dostalo název Ur a souvislost s tím aktuálním má především takovou, že fyzicky vyšlo primárně na vinylu, a to na domácím vydavatelství MetalGate. Což platí i tentokrát.

 

Deska Kontinuum je k dispozici opět především jako vinyl, opět je vydaná na MetalGate a opět v moc pěkné edici. Zatímco v případě splitu šlo o gatefold obal s vnitřním insertem na červeném průsvitném papíře a červenou gramodesku s černým smouhováním (tzv. splatter vinyl), tentokrát je gramodeska provedena ve stylu color-in-color (černá v průhledné, každá originál) a obal opatřen kulatým výřezem na čelní straně (podobně ale v menším to měli třeba Red Fang na albu Murder the Mountains). Grafika je opět dílem Marie Fišerové a líbí se mi o mnoho víc než na zmíněném splitu Ur. To vše za poměrně slušný peníz vzhledem k zběsilé inflační době, což je minimálně sympatické.

 

Tengri band

 

A jsou to právě ty sympatie, kterými je živen můj (náš) vztah k téhle kapele, protože ruku na srdce, jejich post-rock není ani originální, ani nejlepší, ani zásadně odlišný od jiných slušných post-rocků. Čímž rozhodně nechci tvrdit, že by jejich produkce nějak zásadně pokulhávala za především tedy zahraničními kapelami (u nás jich není moc), jen s sebou nenese nic, co by ji činilo jedinečnou nebo zásadně odlišnou od jiných. Tengri pravděpodobně ani nikdy podobný záměr neměli a jejich hudební směřování je syceno pokorou a skromností, která si je vědoma svých limitů a možností, a v mezích této reality dělá, co může. Tenhle přístup se pak poměrně silně propisuje i do jejich muziky v tom smyslu, že narozdíl od mnoha emocionálně vypjatých a vygradovaných post-rocků je ten jejich klidnější, přemýšlivější, zatížen takovou zvláštní melancholií a snovostí. Vedeni touto představou dokážou pak Tengri vyčarovat skutečně krásné momenty, tak jako třeba v závěru Bez minulosti.

 

Přemýšlivost a promyšlenost se potom odráží i v názvech jednotlivých skladeb, které byť čistě instrumentální, dokážou v člověku zažehnout snahu začít o některých věcech přemýšlet (bacha!). Začít si uvědomovat, že naše štěstí neleží ani v minulosti, ani v budoucnosti, ale pouze zde, teď a tady, v přítomnosti. Žité s plným uvědoměním si sebe sama a síly přítomného okamžiku. Tedy vědomě. Jak moc se podobné úvahy odehrají v každém z vás při poslechu desky Kontinuum, je otázkou, na kterou neznám odpověď. A neznám dokonce ani odpověď na otázku, zda to byl kapelní záměr, aby něco takového nastalo. Možná ano, možná ne. Faktem ale zůstává, že silně melancholický a krásně melodický materiál této desky k tomu vyloženě vybízí.

 

 

Poslech trvající krátce přes půlhodinku se tak promění v příjemné zastavení a zklidnění, které - troufám si tvrdit - potřebuje každý z nás víc než kdy dříve. Deska Kontinuum v tomto ohledu funguje jako skvělý průvodce, jako mediátor mezi světem tam venku a světem uvnitř, což si myslím, že je její největší síla. Této poslechové zkušenosti z mého pohledu nic nestojí v cestě, a to ani zvuk, který kompletně zajištěný vlastními silami kapely považuju za víc než důstojný, byť místy ještě pořád docela intenzivní. Za sebe ale slyším značný posun vpřed oproti těžce přestřelenému masteringu na minulém splitu, což je další z pozitiv této desky. Osobně nemám moc rád velká slova, ale ono to k tomu stejně tak nějak přirozeně směřuje, takže proč se tomu bránit – Tengri z mého pohledu vydali zatím svou nejlepší desku.

 

Tengri - Kontinuum LP


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky