Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tenhi - Saivo

TenhiSaivo

Jirka D.14.1.2012
Zdroj: CD (# Pro 119 2)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Na Saivo přichází Tenhi odlehčenější, ale stejně zamyšlení a plní melancholie jako kdykoliv před tím. Z desky promlouvá vnitřní klid, vyrovnanost sama se sebou. Běh věcí je přirozený, v souladu s přírodou, v souladu s vyšším Já.

Na sklonku listopadu jsem se konečně dočkal a mohu-li mluvit i za jiné, dočkalo se nás mnoho. Finští melancholici Tenhi po pěti letech vydali novou řadovku, pauza to byla dosud nevídaná a pro některé jistě dlouhá. K ukrácení chvíle mohla snad posloužit kompilace Folk Aesthetic, ale přesto od roku 2007 panovalo čekání s občasným zábleskem informace o nahrávání a přípravě nového materiálu. Nová a nyní aktuální deska Saivo byla v krásném studiu Utu s výhledem na jezero nahrávána čtyři roky, což mi v dnešním světě rychlostí, výkonů a spěchu přijde jako věc neuvěřitelná, podivná oáza klidu a míru uprostřed zmatené vřavy. Ale takoví už Tenhi jsou a je taková i jejich hudba. Pokud se chystáte zaposlouchat do nového alba (jakožto i do jakéhokoliv alba předchozího), udělejte si čas, vyčistěte mysl od náplav každodennosti a okolního shonu. Cesta k této hudbě nevede přes sluchátko od mobilu napasované do ucha při ranní cestě do práce, tomuto zážitku sluší večerní stmívání, vůně dobrého čaje či plamen svíčky jiskřící přes sklenku lahodného vína.

 

Zdá se vám to jako utopie? Možná je na čase přehodnotit pár věci, i když s úklidem bych měl začít u svého vlastního prahu; však jak dlouho jsem se odhodlával sednout s klidnou hlavou k počítači a napsat tuto recenzi?! Vždycky se našlo ono „něco“, něco důležité, něco neodkladné, něco spěchající, dny klouzaly mezi prsty a snaha zachytit je nebo aspoň zpomalit jejich běh byla marná jako život sám. Někdy se tak zdá. Možná právě hudba Tenhi a nová deska Saivo je tím správným soundtrackem, hudbou k filmu zvanému „život“ – je plná melancholie, hudebních fantasií, krásných melodií, pocitů smutku i naděje. Melancholická nálada ovšem převažuje, v jejím podání jsou tito Finové jedineční a jen těžko hledám někoho podobného ... marně a vlastně i zbytečně. Přesto jsem nikdy v minulosti neměl, a ani teď nemám pocit, že by mě hudební poezie této kapely stahovala níž a dusila jakýkoliv závan pozitivního pohledu pod příkrov šedých mraků, pro někoho možná překvapivě tomu bylo vždy naopak. Z desky víc než co jiného cítím harmonii, vyrovnanost a vnitřní klid, schopnost unést a zvládnout život sám o sobě tak, jak to umí příroda, se všemi výhrami i prohrami. Právě inspirace v přírodě a v přirozeném běhu věcí je tou základní esencí, kterou je třeba uchopit, vcítit se do ní a náležitě ji vstřebat. Právě až po odstranění vnějších bariér (ať už je nazveme uspěchaným světem či lidským egem) promluví Tenhi naplno a dojde k pochopení.

 

Možná si říkáte, o čem že to tady píšu?, jestli o nové desce, o Tenhi jako takových, nebo jestli nejsem mimo úplně. Snad od každého kousek, ale to je z mého pohledu vedlejší. Na nové desce mi Tenhi dávají přesně to, co od nich čekám, na co jsem se těšil a na co jsem u nich zvyklý. Mohl bych srovnávat s předchozí tvorbou, pátrat po tom kterém nástroji, té které aranži, ptát se, proč jejich občasná mohutnost na novince opadla, či skládat statistiku počtu skladeb a hrací doby. Proč bych to ale dělal? Pro mne je důležité pouze a jenom to, že všechny nástroje, všechny ty jednotlivé střípky mozaiky dávají dohromady krásné dílo, skvělou paletu barev a odstínů, které ve mně rezonují ve výborném hudebním zážitku, ke kterému se rád vracím, a který mi nepřijde jako laciná pouťová tretka. Sám se musím podivovat svému nekritickému přístupu, ale někdy prostě nejde jinak, přebírejte, jak umíte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky