Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Rád bych řekl, že kanadské zakuklence Thantifaxath miluju a vyhledávám. Ani ne. Pokaždé mi udělají radost, vyhodí mě z komfortní zóny a jde se dál. Co je překážkou pro závislé vyhledávání jejich tvorby? Vždyť podobně švihnuté kapely obdivuju a pravidelně trávím čas poslechem jejich muziky. Thantifaxath řadím někam k Dodecahedron, Portal, Ad Nauseam nebo Decline of the I. A samozřejmě k BAN nebo DsO. Co všechny pojí, není podobnost. Zmíněné kapely jsou svým způsobem elitářské, nevšední a vizionářské. Všechny přesahují hranice žánrů. Jsou progresivní, ne pro každého, ale kdo se nechá, dostane se mu výtečného zážitku. Thantifaxath jsme se na Echoes vlastně doposud nevěnovali. Tento hřích budiž nyní smazán.

Thantifaxath se od divokého a hlukového debutu posunuli směrem k větší zvukové čistotě, zároveň nejednoznačnosti. Koketují i s neoklasickými postupy či ambientem. Hlas je ostře označen ve středu. Není jedním z nástrojů, neláká na sebe však veškerou pozornost. Vnímavému posluchači se může tajit dech při zdánlivě rozladěném soundu, kdy bicí občas vytváří dojem, že jsou mimo rytmus. Přes šílené trylky a tremola v chaotickém sledu nevzniká prostor pro snadný riff. Zpěvák i posluchač musí spíše intuitivně hledat linky a těch se držet. A je to právě zpěv, který má jakžtakž schopnost udržet všechno pohromadě.

Disharmonické vazby dnes nechtějí rozrušovat. Nikoho nepřekvapí, když koketují s harmoniemi. Léty prověřené kopance do učebnic klasické hudby jsou v obsahu Hive Mind Narcosis mistrovsky protkány technickým umem. Umělecké vize krásně korespondují s lyrickým obsahem i dobře zvoleným front coverem, kterým je Goyův obraz Let čarodějnic. Kreativita bludařů a nevědoucích tmářů je aktuální i v dnešní době. V dnešní době a v našich končinách se sice nepálí čarodějnice, ale k honům na ně se dá přirovnat dnešní odpor vůči jiným názorům a stylům života. Tohle šílenství, abstrakce i děsivá atmosféra může být hlavní výmalbou Hive Mind Narcosis.

Thantifaxath si se svým posluchačem nemilosrdně hrají. Cupují jej v brutálních explozích, aby jej v zápětí vtáhli do pseudoklasických kejklů či jej nepřipraveného vhodili do studené vody ambientu s řekněme filmovou aurou. Každý takt, tón či spojení je matematicky vypočítán. Po té umělecky znásilněn a pohozen. Zdánlivě nepovšimnut si najde cestu zpět, aby se za hlaholu famfár triumfálně ocitl v gradujícím okamžiku.

Vtipné na Hive Mind Narcosis je, že album samotné je moc pěkně poslouchatelné. Je čitelné, pochopitelné. Užijete si spousty zábavy a vtipných momentů. Je docela možné, že vám leccos unikne. Protože ona snadnost je vynikající maskou. Nenechte se ukonejšit blackově skoro ryzí The Lost Wisdom of Wolves nebo avantgardně deathově zabarvenou Solar Witch. I ta se v půlce zlomí. Mám hrůzu při poslechu Sub Lilith Tunnels, jsem nervózní ze Surgical Utopian Love, ale zklidním se závěrečnou rošťárnou Mind of the Sun. Skladba samozřejmě není vtipná. Je dosti temná a zlověstná. Baví mě kytarové, respektive basové klouzanice a bicí nejistota.

Thantifaxath své desky nevydávají moc často. Je dobré si počkat a pak si užít. Aura nečekaného je zřejmě pryč. Kapela je jinde než v době Sacred White Noise nebo eponymního EP. Co tratí na počáteční jiskře, to dotahuje mistrovstvím tvůrčí dravosti a její větší rafinovaností. V době, kdy nejednu ikonu avantgardy a progrese trápí opakování a vyšeptalost, je Hive Mind Narcosis dobrým dárkem pro všechny nenechavce a milovníky nevšední zábavy.