Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

The Algorithm je skupinou jednoho člověka, což dnes už není ani nebylo výjimkou. tvorba Rémiho Gallega je opravdu silně elektronická a pojí do sebe metalové výhonky s divokým nálevem elektronických postupů. I to už se dá slyšet docela často. Živě se jedná především o bicí a kluka za samplerem (a dalšími udělátky). Spojení živých bicích s hlasy (konkrétně s pěti) už předvedli Van Canto. Metalově znějící skladby zahráli snad ještě metalověji finové Apocalyptica. Kam se to tedy dá ještě posunout? Francouz Rémi Gallego je tu s odpovědí. Velmi dobře totiž spojil dub-step, psytrance a metalovou nálož v jeden celek. Není to ale pro každého. 

Na začátek použiji ohranou větu o otevřené hlavě novým postupům. Pravověrní metalisté o toto dílko nejspíše stejně nezavadí, ale ti, kdo mají odvahu a nevadí jim roubování odvážnějšího střihu, mohou zajásat. Polymorphic Code je odvážný celek. Zdržel bych se názorů toho typu, že Rémi Gallego je génius a že spojil dosud nejlépe elektroniku a metal (i tyto názory už se množí). Na druhou stranu musím jedním dechem dodat, že je dílo tím nejlepším spojením metalové nálože a elektroniky, jaké v posledních letech vyšlo. Pro srovnání mě napadá fenomén dnešní doby – dub-stepový mág Skrillex (po kterém sáhli třeba Korn na svém posledním albu). Chvíli líbivé samplíky a za pár sekund hlukový teror, profiltrovaná elektronická křeč. Ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Spojení dub-stepu, dunivého minimalistického psytranceu, dokonce dubu a reggae s metalovými riffy je východiskem pro posluchače, kteří rádi od obojího.

Dnešní doba je prosáknutá až na holé tělo všelijakými pokusy o progres. Stále odvážněji se pojí studená elektronika se styly, které byly založeny na živé rytmice. Polymorphic Code je příjemná taneční deska, která se občasně urve ze řetězu a rozpoutá hlukovou jízdu. A to jak za podpory klasických dub-stepových hrátek, tak za podpory nasamplovaných kytar a bicích. Rémi Gallego aka The Algorithm se každopádně uhnízdil u Basick Records, po boku jmen jakými jsou Uneven Structure nebo Dissipate, takže to s tvrdší scénou evidentně bere vážně. 

A co říci na závěr? Polymorphic Code je brutálně prosamplovaná elektronická deska, která obsahuje velkou dávku metalové energie. Duní, tepe a žije – ačkoli za ní nestojí živá kapela ale zručný a talentovaný kluk z Francie, kterému je 22 let. Výtkou z mé strany je přílišná překombinovanost skladeb, jako by se tam Rémi snažil dostat co možná nejvíce přechodů a stylů naráz. Ubere totiž z plynu jen několikrát – to když dostane chuť na reggae nebo dub. Prostě všechno v jednom, přesně ve stylu současnosti.