Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Aristocrats - Culture Clash

The AristocratsCulture Clash

Sorgh24.4.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Tohle je případ, kdy se název kapely setkává s tvorbou. Album Culture Clash působí jako modrá krev mezi běžnou populací a tak lze jen doufat, že svou výjimečností řadu posluchačů neodradí.

The Aristocrats. Z původně jednorázové záležitosti se stal svébytný a silný projekt, který se svěžím elánem táhne trio vynikajících umělců. Mistr kytary Guthrie Govan, který se krom mnoha jiných zakázek podílel na vynikajícím album The Raven… Stevena Wilsona. Dále basák Brian Beller, jenž pro změnu makal s Joem Satrianim či Stevem Vaiem, a jehož sólová alba se rovněž dočkala velmi kladných reakcí. Trojici doplňuje bubeník Marco Minnemann, který se krom sólovek může chlubit také spoluprácí třeba právě s S. Wilsonem, Satrianim a jinými.


Tohle už smrdí exkluzivní společností a tak jen opatrně nakukuji přez žaluzie chlapům do kuchyně, kde se míchá nelehká, klikatá muzika na dlouhé chvíle nerušeného poslechu. A na něco takového se špatně píše. Srdce plesá, ale líná huba doplácí na zanedbanou hudební teorii. Jen těžko uspokojí ty znalé, těm nevědomým jen těžko přiblíží zážitek, který je čeká. Snaha přesvědčit tady naráží na lidské omezení. Spustit Culture Clash je jako vstoupit  do obchodu s plnými regály hraček. Oči kmitají po barevných plastech a blikajících diodách, uši jsou atakovány rachotem plastových samopalů. Podnětů je tolik, že celek zpočátku nedává smysl. Až delší a osvícená konzumace postupně dovolí nahlédnout ten celkový záměr a obhájí tu strastiplnou cestu.


Přitom jde o veselou a šlapavou jízdu, která rozjasní tichý byt. Potvrdí to jakékoliv video z koncertu, na všech je vidět, jak si to muzikanti užívají. Ta souhra je naplňující a práce se daří. To, že jde o instrumentální desku, asi už každý tuší. Ze společného putování nástroje vyrážejí na průzkumy do okolí, vždy jeden vpřed a zbytek mu kryje záda. Nejvíc samozřejmě kytara, ale basa je taky krásně výrazná a samostatná, bicí rezonují přirozeným zvukem. Kytarovým efektům se aristokrati nebrání, kolikrát se ozývají zvuky, u nichž si nejsem jist, jestli nejsou plodem syntezátorových krabiček.

 

Čekal jsem, že za každým rohem bude vykukovat Wilson, ale není to tak zlé.  Aristokrati ve své tvorbě více inklinují k jazzu, skladby se rodí jakoby za pochodu během jamování a jen těžko se odhaduje blízká budoucnost. Tohle je bonbónek pro náročné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.7.14 9:07

Mě to časem zasáhlo stejně silně jako všechny desky minulé, ačkoli cesta byla dost trnitá. Není to nejsilnější materiál, není to bez hluchých a zbytečně natahovaných míst ale má to sílu. A s přihlédnutím ke konkurenci - té alternativně / atmosféricky rockové - jsou o několik levelů výše. A toho si sakra cením. Ctím z desky především to, že Anathema hledá nový výraz a deska je tudíž částečně pátráním po nové hudební řeči a částečně tím vším již řečeným. Vracím se k tomuto dílu poměrně často, baví mě to, takže jsem relativně spokojen. I nadále v nich cítím jistou záruku toho, že každá další deska mě bude bavit i nadále, což u většiny starých kapel už pro mě neplatí.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Staniol / 8.8.14 10:59odpovědět

Vynikajici kapela, muzikantská absolutni špička, pohodoví lidé. Hrají s velkým nadhledem, radost poslouchat a dívat se na to, jak hraje s lehkosti na top urovni.....Nejbližší koncert bude 1.9.2014 ve Vídni.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky