Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Clouds Will Clear - Recollection Of What Never Was

The Clouds Will ClearRecollection Of What Never Was

Jirka D.20.11.2018
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# TON045) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Docela obyčejný instrumentální post-rock, který pár kladných bodů získal až v úplném závěru. Možná že časem ještě poroste. Anebo vyklidí pole.

Psal se rok 2013, kdy vznikla kapela The Clouds Will Clear a psal se rok 2014, kdy stejná kapela vydala svou první nahrávku - stejnojmenné EP. Byly to časy, kdy kapelu a její tvorbu tvořili především Angelo a Tobi (kytary, synťáky, samply) a teprve až živé hraní v následujících letech doplnilo sestavu o basáka Andrease a bubeníka Gerolda. Tak dramaticky to zní. Anebo jen vypadá. A co je vlastně na pořadu dne? Instrumentální post-rock. Kombinace slov už tak omšelá, že jakýkoliv další posun významu tohoto spojení je prakticky nemožný. Nebo ne?

 

Nebo ne. The Clouds Will Clear, které si pro další psaní dovolím zkrátit na TCWC, reprezentují ty nejtradičnější tradice tohoto sub-žánru a pro vás to může znamenat prohru i výhru současně. Skoro si ani netroufám začít vyjmenovávat všechny ty ostatní a starší soubory, které trylkováním na kytary definovaly pravidla hry a další a další kapely, které všechno dovršily, podtrhly a sečetly s jasným výsledkem pro všechny ostatní - nic dalšího už vymyslet nelze. Stavte se na hlavu, trylkujte rychle nebo pomalu, promítejte na plátno za kapelu scenérie z přírody, z vesmíru, z konce světa nebo třeba jen rozmazané barvy prohnané přes LSD, všechno marně - všechno už tu totiž bylo a všechno už tu bylo hodně dobře.

 

The Clouds Will Clear band

 

Kam zařadit TCWC? Tak někam mezi všechno doprostřed. Napadnou vás Russian Circles, použitými samply vás napadnou třeba výteční Lost In Kiev, napadnou vás možná i This Will Destroy You, k nimž se i oficiálně odkazuje. Ve výsledku je to dost jedno, protože vás může napadnout dalších deset dvacet jmen a v podstatě neuděláte chybu. Specifický výraz lze dohledat těžko. TCWC ladí hodně do jemných odstínů, z příslovečné kombinace kytarové pohody a kytarové bouře převážně volí tu pohodu a spíš hrají na klidnou notu pro všechny snílky, co rádi sjíždí na kytarách malé kopce s ruční brzdou napůl vytaženou. Nic proti. Druhý poslech jsem volil v podvečer před spaním, v období celkového tělesného i intelektuálního úpadku a bylo mi s touhle deskou docela fajn.

 

Příčinu bych hledal hlavně v tom, že zvuk desky nestojí jen na kytarách, ale docela vkusně se v něm objevují samplované plochy / zvuky / hlasy a taky syntezátory nezůstávají pozadu a předou místy hodně zajímavou nit. Znovu se odkazuji k Lost In Kiev - zkuste takovou Attack Warning a zjistíte, že nejen rytmika a kytary dělají post-rock a že dostatečně silné jističe umožňují zapojit dostatečně zajímavou paletu nápadů. Časem možná i u nás.

 

 

Celkově bych to uzavřel asi tak, že hodnotit po prvním poslechu, byl by to ortel s malým ó, ale s přibývajícími poslechy v podvečerním klidu (mínus dvě děti, mínus jedna žena, plus trochu vína) nahrávka přesvědčuje když ne originalitou, tak aspoň lehkou naléhavostí, intimitou a takovým hřejivým, lidským teplem. Vlastně mě to nakonec docela překvapilo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Petr59 / 29.6.25 13:32odpovědět

Fajn muzika ... a vše už vlastně tak nějak bylo napsáno. Díky za recenzi.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky