Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Devil’s Trade  -  What Happened to the Little Blind Crow

The Devil’s Trade What Happened to the Little Blind Crow

Jirka D.6.11.2018
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# GOLDEN 045) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Osobní kytarová zpověď ladící do temných odstínů lidské duše.

Informace o The Devil’s Trade jsem začal dohledávat přesně dva dny po vystoupení v pražském klubu Underdogs a upřímně docela dlouho po obdržení nahrávky k recenzi. Asi by na úvod bylo fajn napsat, že v tomto případě nejde o kapelu, ale o jednočlenný projekt maďarského písničkáře jménem Dávid Makó, a že pokud snad s ohledem na vydavatelství (Golden Antenna) čekáte nějaký moderní hardcore, post-hardcore, sludge nebo jinou formu průplachu ušních bubínků, budete vedle jako já. Už z toho slova „písničkář“ je jasné, že nahrávka se bude snažit získat pozornost zcela jinými prostředky.

 

Makóvo písničkaření patří k těm temnějším, které s folkem v tradičním pojetí nemají společného skoro nic, a které volbou efektů (nejen) na kytaře a celkovou atmosférou směřují k nehezkým věcem kolem nás, ale hlavně v nás. Pro hrubé přiblížení bych se nebál zmínit sólovou tvorbu hlavních představitelů Neurosis - Scotta Kellyho a Stevea Von Tilla, ale třeba i u nás známého Todda Nesbitta aka Unkilled Worker. Zrovna jeho jméno mě napadlo jako první, protože stejně jako on, tak i Dávid Makó si občas kytaru plete s krompáčem.

 

The Devil's Trade 

 

V hudbě TDT hraje dominantní úlohu neotesanost, živelnost a podle promo řečí i maďarský folklór, což buď neslyším, nebo slyšet neumím. Makó disponuje slušně zachraptěným hlasem, dostatečně přesvědčivým a hodícím se k podobné hudbě. Pak taky disponuje několika efekty na kytaru (když nehraje na bendžo nebo jemu podobný nástroj) a hudební rozměr desky je v tomto ohledu aranžérsky bohatší než prostý kytarový doprovod v jednom výrazu. Naopak co do techniky bychom mohli snadno dojít k smutným závěrům, že hudba TDT o technice není skoro vůbec, pokud se prostě nesmíříme s tím, že nejde o absolventský koncert na konzervatoři.

 

 

Všechno jasně směřuje k tomu, že deska What Happened to the Little Blind Crow bude osobní zpovědí kytarového dřevorubce, v níž se třeba najdete (byť jen částečně), nebo zcela ztratíte prostě proto, že váš vnitřní svět je budován z jiných komponent. V tomto ohledu nelze albu upřít jistou přesvědčivost a schopnost zaujmout, protože některá místa mají svůj půvab a dostatečně sugestivní atmosféru, se kterou není problém souznít. Vedle toho zcela přirozeně vyvstává problém s tím, že osobní zpověď je pořád jen osobní zpověď a její obecně platný přesah má své limity. Za sebe můžu říct jen tolik, že album se mnou příliš nerezonuje a že navzdory osobitému autorskému vyjádření zůstávám maximálně u lehkých sympatií, které na druhou stranu necítím každý den a ke všemu.

 

The Devil's Trade CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky