Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Devil & The Universe - GOATopia

The Devil & The UniverseGOATopia

Ruadek17.10.2022
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Xaomi Redmi T11 + Poweramp + Intenze Cliq
VERDIKT: Koňská dávka kozích zvrhlostí je zpět, s menší intenzitou, ale stále ve formě!

Utopia is dead. Long live Goatopia. Viva! GOATopia!

The feet and hooves will twitch, for sure!

 

Začal jsem několika výkřiky, které mi k produkci kozích hlav dokonale sednou. Po devíti letech existence jsou tu kozí hlavy stále s námi a nadále svádí k tanci a radovánkám v polích plných květin. I tentokrát to bude hustá jízda, na kterou musíte být připraveni předem. Těm, které tohle zaskočí, už nebude pomoci.

 

GOATopia stejně jako minulá Endgame 69 (recenzoval kolega Victimer) prostě pokračuje v zajetých kolejích, ale opět se změnami. Stále jde o výbornou nadsázku, která do perkusního EBM nasává všechny vlivy, co se jí zachce. Jen to je tentokrát méně přitažlivé, více disko a méně prosamplované úryvky a proslovy, které jejich tvorbu charakterizují. Tento release už má v této době následvníka v podobě EP Landscapes, kde se ještě více potvrzuje odklon od okultních vlivů – což je škoda, protože tahle zvrácenost mě na kapele bavila nejvíc. Postupně jsem si od kapely sehnal většinu věcí, na kterých kdy dělali a takové Walpern II EP - The Blocksberg Sessions (z roku 2015, to je slušnej úlet).

 

 

The Devil & The Universe ale stále nechybí hybné manévry, neustálé rytmy, které svou údernou jednoduchostí svádějí k tanci. Ideálně s rohama na hlavě, ještě lépe okolo lepé děvy, která padne za oběť. To, s jakým humorem tohle kapela předvádí v klipech, je výborné. Jsou úkazem, jaký se jen tak nevidí a dokazují fakt, že především chtějí svou muzikou lidi bavit.

 

Deska navazuje na všechno, co kozí hlavy dělaly v minulosti, přesto mi tu něco schází. Hutnější atmosféra, promyšlenější hrátky s kompozicemi (i při jejich zdánlivé jednoduchosti s tím vždy dělali divy), patrná snaha o vážnější ambientní / drone pasáže. U nich jsme si společně patrně nesedli až tak, jak tomu bývalo v minulosti, přestože i tak musím říci, že to není úplně špatné (závěrečná Psychogeography nebo nebo třetí věc Spleen Cockaigne).

 

GOATopia je ale stále v mezích nadprůměru, věrni svému stylu, který je poměrně unikátní a o to víc si jich cením. A nové EP jen dokazuje, že kapela je ve formě, protože tvoří jako divá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky