Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Gathering - Afterwords

The GatheringAfterwords

Victimer24.11.2013
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Deska remaků, klidného přemýšlení s evidentní chutí si pohrát se sebou samými a v neposlední řadě deska na solidní úrovni.

O tom, nakolik jsou THE GATHERING nakloněni svodům experimentů, jsme se mohli přesvědčit hned na několika jejich albech. Pokud se doom metalovým zasmušilcům v době svého vydání výrazově vzdálila deska "How to Measure a Planet?", zkuste si ji poslechnout dnes. Dýchne na vás úplně jinou atmosférou a za nějaké znehodnocení žánru ji pak nelze považovat ani náhodou. Jen je z doom metalu najednou doom rocková psychedelie a otevření se jiným světům. A je pořád kouzelná, to především. Daleko dál a odvážněji do toho šláply desky "Souvenirs" a zejména dodnes poměrně neuchopitelná záležitost "Home".

 

Zaexperimentujeme si i dnes. THE GATHERING přichází s deskou "Afterwords" a spekulovat nad tím, zda je to řadovka nebo ji vnímat spíš kompilační terminologií, to nechám na každém z vás. Já ji vnímám jako soubor rozmanitých skladeb, které se snaží žít svým vlastním životem. A pěkně se poslouchají, takže co víc si přát? Novinka je náladově klidná, shon a překotná rozhodování jsou jí cizí. Je čas si sednout, nechat čas letět kolem, nasadit sluchátka a smést ze stolu veškeré problémy. Abych ji představil blíže, musím se vrátit k minulému albu "Disclosure". Hned čtyři remaky totiž pocházejí z něj. Další dvě skladby už byly součástí EP "Afterlights", takže není takové umění si dopočítat, kolik písní je skutečně nových. Jsou to ale jenom čísla, na kterých nezáleží a brát všechny songy jako nové by bylo rozhodně pozornější. Pozorní jsou k nám i THE GATHERING. Připravili album, které hladí, jeho tep se zrychluje jen místy a je dobré ho nechat plout jeho vlastní trasou. V klidných vodách.

 

 

 

 

S patřičnou zajímavostí může na pamětníky původní tvorby THE GATHERING působit přítomnost Barta Smitse, který propůjčil svůj hlas titulní skladbě. Zpěvák, který se podílel na debutu "Always", se po více jak dvaceti letech znovu aspoň tímto střípkem podílí na aktuální tváři kapely. Čas smyl stopy rozdílných cest a spojil je v jednu. A zní to vážně dobře. Svůj prostor dostává také Noel Hofman a jeho trubka, stejně jako na předchozím albu "Disclosure", což je v rámci častých odlesků z této nahrávky logická volba.

 

Máte-li tedy pochopení pro experimentální hravost THE GATHERING, je tohle album přímo pro vaše uši. Nečeká vás prázdný zvukový servis rádoby šokujících proměn bezduchých remixů, ale svobodná nahrávka umírněně pulsující ve vodách trip-hopové nálady s doteky ambientu a elektroniky. Atmosféricky silná záležitost, kterou si nyní užívám plnými doušky a nemíním s tím jen tak přestat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

LOPIK / 19.8.14 21:16

Pro mě je Mike Oldfield živoucím důkazem toho že tento muzikant je legenda kterou miloval můj otec a já to mám po něm V jeho skladbách se vidím klidný a bez smutku a lítosti . Alba Tubular Bells a nebo album Voyager 96 je mojí srdcovkou " nádhera Mistře" .cítím, se při vaší nádherné hudbě volný nespoutaný lidskou bezohledností a nenávistí jak už to na zemi chodí léčím si duši " vaši hudbou" která je pro mě lékem nadevšechno. Utíkám před realitou do světa vaší hudby která je nádherná a překrásná . vždycky ve mě vyvolává vzpomínky na jisté lidi a možná i slza dojetí ukápne. Muzika je mám životem mým srdcem i duší .. ale Mike Oldfield je a bude pro mě hudebnikem duše dokaže navosdit stavy něčeho co se nedá ani popsat ja chodím při jeho muzice spát . možná seto zdá jako pitomost ale žiju hudbou která mě osloví na duši . nebýt VAS mistře muzika by nebyla tam kde je Díky :-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 24.11.13 11:53odpovědět

Výborná, hodně náladová věc, řekl bych že přesně ve stylu The Gathering. Ti si také kvůli absolutní hudební svobodě vytvořili vlastní vydavatelský label Psychonaut a už léta letoucí je jejich styl nenapodobytelný. Deska se podobá experimentálním minialbům, která skupina vždy vydává mezi velkými deskami - zde ale ve větší stopáži než je zvykem. Jejich hudba mě baví, po úžasné desce Disclosure další parádní nadílka. How To Measure A Planet dodnes považuji za jedu z nejlepších desek té doby, mimochodem v bookletu s **českými** popisky plánků kosmických strojů.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky