Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Potřeba objevování nové neznámé hudby, která má moc připlout bez výraznějších podpůrných prostředků, a její okamžité zapůsobení a trvanlivost se občas projeví jako reálie. Mým aktuálním objevem je formace The Great Gray Funk z Rakouska. Hudebně zapadá do nároků kladené na lehounký doom s gothickou esencí a ženským elementem. Ten se projevuje jak jinak než zpěvem. Eponymní letošní nahrávka si mě svazuje kolem prstu tak mocně, že si ji snad jednoho dne i koupím.

V minulosti se mi podobné bádání a sondování trochu povedlo skrze tvorbu takových Cold In Berlin, ke kterým bych do určité míry The Great Gray Funk i mohl přirovnat. Ale najdeme zde zcela určitě celou řadu rozdílů, rád bych vymezil startovací bloky, odkud můžeme vypálit. Stejně jako tahle nahrávka, protože i ona vybíhá k cíli naprosto odhodlaně a svižně. V průběhu hry sice trochu zvolní, ale dokáže opět popadnout dech a nabrat rychlost mající rozměry patřičné dravosti. V těch volnějších chvílích se člověk snadno rozpomene třeba na Marriages, jenže ti jsou zase oproti The Great Gray Funk příliš křehcí. Jako takové propojení mezi uvedenými světy kapel, kde prim hraje dívčí hlas, je jejich určitá charakteristika, která je pro každou formaci jedinečná. A výraz The Great Gray Funk je jedinečný. Má správnou znuzenost a sklíčenost, dokáže vyhnat situaci i do vyšších poloh, kde mi připomíná starší The Gathering nebo Macbeth a hudebně si můžeme rovněž připsat nesmělé rovnítko. Takže hlas je velice signifikantní veličinou a zaručeně jedním z lákavých elementů, které mě osobně pořád nutí přemýšlet a srovnávat, kde všude jsem ještě něco podobného slyšel.

Hudebně se tu sice opíráme o plus minus doom metalové kapely, ale tahle kapela je s tou metalovostí opatrná. Má sice náležité parametry a rozhodně splňuje normy takového zařazení, ale pořád je tu ta gothic rocková lehkost a jemnost, která výsledek odráží od těch hutných spodků a masivního řinčení. Jsou tu krásně šlapavé pasáže, které si dovedete jasně představit ještě živelnější, ale právě taková ta zbržděná mohutnost navaluje pocity agrese i do prakticky volnějších motivů. Má to tedy především atmosférickou sílu a tahá člověka neustále za rukáv, čímž dokonale strhává pozornost. Je to chytře poskládaná deska, která ví, kdy má přijít s pomalejší hrou bez bicích a kdy zas udeří do kroku. Líbí se mi ta neskrývaná hebkost, která jde ruku v ruce s omamně vyznívající zádumčivostí, a přitom pálí šlapavým tempem. V tomhle je nahrávka navzdory obalu barevná, a tak akorát rozmanitá.

Struktura alba, jak už bylo vlastně prozrazeno, skvěle udrží pozornost. A i když máte pocit, že nahrávce ke konci dochází dech, tak i ty volnější, klidnější skladby a pasáže jsou pořád dost zajímavé. Jen to v tom bezprostředním kontrastu někdy tak plně nehraje a na světlo vypluje pocit vláčnosti. Ale byla by škoda jej nechat vyhrát, takže doporučuji opakovanou aplikaci, která zaručeně nechá vyniknout zase jiným momentům. Co však bude těžko stravitelným soustem, jsou některá kytarová sóla, která sice působí příjemně ozvláštňujícím nádechem, ale jejich podstata a smysl je občas natolik vytrženým úkazem, že zfackování posluchače by možná vyšlo příjemněji. Ale tak to už někdy bývá a mohu čtenáře uklidnit, že dlouhého trvání takové kejkle nemají.

Ve výsledku album hodnotím jako příjemnou záležitost, která působí dostatečně pestře a pevně. Jsem si jist, že z přehrávače se této desce nebude chtít jen tak vylézt a dostane do svých osidel ještě někoho jiného než mě. Mě to totiž docela báječně sedlo a jsem z takového objevu nadšený.