Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Lord - Forest Nocturne

The LordForest Nocturne

Jirka D.1.8.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Těžkotonážní minimalismus ve střetu s rozmáchlou scenérií aneb Greg Anderson ukazuje svou další tvář.

V tomhle případě nemá smysl nic tajit, protože věc je naprosto jasná – po této desce jsem sáhl čistě podle obalu, protože mě naprosto uchvátil a současně i připomenul některé další, jakoby podobné a vycházející ze stejného štětce. Až později jsem dohledal, že titulní motiv je dílem Dana Seagravea, který se postaral o řadu kultovních obalů řady kultovních deathmetalových kapel a že prý to byly právě deathmetalové kapely 90. let, které inspirovaly tvůrce této nahrávky. Kromě nich byla podle zaslané tiskovky hlavní inspirace filmová hudba pánů Johna Carpentera a Bernarda Herrmanna, což jsou velmi silná jména a je docela odvaha brát si je jen tak do huby. Skoro si troufám tvrdit, že devět z deseti pokusů by skončilo fiaskem, ale v případě desky Forest Nocturne máme co do činění s pokusem číslo deset, byť snadné to dneska vůbec nebude a cesta do hlubin nahrávky bude krkolomná.

 

Greg Anderson // The Lord

 

Kapela The Lord vlastně není ani tak kapela jako spíš jednočlenný projekt, a to projekt zcela nový, neokoukaný, ale tvořený někým, kdo už světu naložil pořádnou tíhu muziky, která zdaleka není pro každého. Greg Anderson je znám především jako člen SunnO))) či Goatsnake, jako hybatel Southern Lord, kde taky tahle deska vyšla, a jako někdo, kdo pěkné písničky pro masy ani zdaleka nedělá. Jeho nový projekt The Lord není výjimkou, byť jeho pojetí je oproti ostatním kapelám v řadě věcí odlišné ... ale stejně tak i provázané, logické a určené pro podobný druh konzumentů. I zde je kladen značný důraz na minimalismus, repetici, hloubku, práci se zvuky a tóny, což v důsledku má stejnou šanci pohltit i naprosto znechutit.

 

Album začíná více méně slušným, velmi hutným a mnohé slibujícím metalovým riffem, který se během celého trvání skladby THEME nikam nevyvine a ze mnoha slibů nesplní ani jeden. Je to čtyři minuty trvající příprava na to, že tahle deska bude majestátní, cinematická a dramatická, temná a ponurá, ale prostředky k dosažení těchto cílů bude volit zcela netradičně, osobitě a bez ohledu na posluchače. Hned první problém totiž nastane, když se pokusíme nahrávku zařadit žánrově, protože vedle metalového riffu (nebo něčeho na ten způsob) stojí zcela svébytně dronující Andersonova kytara, spodní až hlubinné frekvence, které někde na cestách v autě vůbec nezachytíte (Lefthand Lullaby I), ale třeba i barokně zaklenutá skladba Church of Herrmann, která evokuje nějakou podivnou, skoro až zvrácenou (neo)klasiku. K tomu si přidejte čistý ambient v podobě Deciduous a tu šílenou sirénu ve výborné skladbě Forest Wake. Chaos? Možná... Víc než o jednoznačné zařazení jde o celkový dojem a o účel, k jehož dosažení jsou využívány různé prostředky seskládané do mnohdy dost nepodobných, ale současně vzájemně si blízkých skladeb.

 

 

Jednotícím prvkem celé desky je minimalismus a repetice, ale rovněž i celková atmosféra čehosi velkého, temného a tajemného. V tomto ohledu je víc než vystihující v úvodu zmíněná titulní malba, na níž odvedl Dan Seagrave kus skvělé práce, a která plně vystihuje majestátnost a zatuchlou starobylost alba. Nutno dodat, že všechny skladby s jedinou výjimkou jsou čistě instrumentální a bez hlasového doprovodu se bez problému obejdou. Onou výjimkou je poslední věc Triumph of the Oak (ten název!), do níž se svým (něco jako) hlasem naprosto nelidsky zapojil Attila Csihar z Mayhem. Právě tahle závěrečná skladba představuje vrchol prohnilosti a zatuchlosti desky, kterou poslouchat znamená sedět a ani nedutat, nebo znechuceně odcházet.

 

Z mé vlastní zkušenosti pohlcuje jak prastarý, hluboký les, kterým kráčíte a cítíte tu tíhu a věčnost, která na vás padá. Cesta do ní není snadná, cesta do ní nevede přes nepozorný poslech na čemsi kdesi, protože v jejím případě se vyplácí nespěchat, najít si čas a zapojit minimálně slušná sluchátka. Rozhodně tím nechci tvrdit, že by poslech představoval nějaké audiofilské blaho, spíš vás to donutí soustředit se a ostatní myšlenky nechat plavat. Desky jako Forest Nocturne si tento přístup žádají, protože jinak kolem vás prošumí a ani si jich nevšimnete. Jejich hloubka žádá soustředěnost a odměnou pak je silný dopad. V tomto případě umocněný rukopisem Grega Andersona, který je v tom jasně znát, ale který na to jde zase trochu jinak. The Lord budiž pochválen!

 

Greg Anderson // The Lord


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky