Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Mass - Ghost Fleet

The MassGhost Fleet

Sorgh20.1.2017
Zdroj: Bandcamp // mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ghost Fleet je netypická nahrávka, která budí dojem, že uprchla z jazzového oddělení psychiatrické kliniky amerického západu. Zahájit rok 2017 tímhle materiálem jsem neplánoval, ale není to špatný způsob. Album je to zajímavé.

Kaliforňané The Mass kroutí nepolapitelný crossover vyrůstající z rockových základů, který spojují s jazzovými úlety vstříc zakouřenému, odhlučněnému stropu. Ukřičený frontman Matt Waters, který se vyjadřuje sympaticky vyhulených chraplákem, se jeví jako deprimovaný asociál, ale možná to není tak horké. Nebojí se nechat projet svůj hlas přes efekt a krátce změnit tvář. To ovšem není až tak podstatné. Mnohem důležitější je, že on je zároveň tím, kdo krotí saxofon v jeho opakovaných extázích. Troufalé dechové experimenty posouvají nahrávku směrem k nezávazné anarchii, ale bez revolučního zaslepení. Saxofon není nosným pilířem alba, ale díky němu se dostáváme na dosah příjemné fúzi moderního jazzu a metalu.

 

 

Ne v každé skladbě se zpívá, některé jsou od lidského hlasu osvobozeny. Jak do křičeného textu, tak do němého ticha se hudba vmíchává na první poslech chaoticky, avšak jde jen o první zdání. Je to dáno tím, že ani jedna skladba se neopírá o silnou nebo nějak výraznou melodii. Jejich podoba hbitě uniká ochotnému škatulkování. Kapela vsadila na opakování krátkých motivů, které jdou jeden za druhým a pak do nich pouští zvukově vytuněné kytarové kvílení nebo pár saxofonových kroků, které jakoby vypadly z kapsy Italům Ephel Duath. Podobnost s touto kapelou mě ostatně napadla víckrát, jejich díla jsou však v porovnání s The Mass ještě nepochopitelnější, zatímco tady o zásadní extrém nejde a s trochou snahy jsou stravitelní. Sám jsem přišel na to, že sekané riffy a brumlající basa, i když nepůsobí dojmem vybraného zacházení, dokáží navodit příjemnou atmosféru. Zvuk je přízemní, syrový, ano, ale odpovídá záměru. 

 

Mé pocity jsou následující – neopracovaný materiál, přízemní filosofie, jam session. Experimentální stoner metal hledající v drobátko intelektuálnějších vodách. K tomu patří opatrné komolení  zvuků, které prochází nesmělým experimentem a výsledek napoví jak dál. Do divokých kapitol Ghost Fleet spadá i bubeník se svým ansáblem. Šílený úprk perkusí mi nejednou podtrhnul nohy, zatímco vrzající struny se snažily usměrnit rondo saxofonového motivu. Jeho mnohdy těžko pochopitelný rytmus dokazuje, že hudebníci se neřídí čistě rockovým časem.

 

 

Nakonec mě uprostřed této experimentální hostiny překvapilo, když zazněly i normálně se tvářící, klasické pasáže. Takové, které kapelu přiblíží většinovému posluchači, protože lehce posunutou perspektivu srovnají do patřičných mezí. I tak ale album nejde doporučit každému. Ono se netváří zrovna jako logická cesta od nějakého začátku do odhadnutelného konce. Spíš než tohle jsem nabyl dojmu, že jde o zkoušku nebo jamování chvíli před koncertem. Na relax velmi dobré. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky