Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kytary, nadhled, jednoduchost, melodie, zábava, nadhled, zábava na druhou… The Men posbírali ty nejkýčovitější táborákové halekačky amerických zaplivaných zapadákovů, našťouchali je do padesát let staré orezlé ždímačky a za tklivého doprovodu komančských bojových písní vystřelili na měsíc okupovaný The Stooges společně s MC5, potažený atmosférou zderivovaného radioaktivního ramone punk´n´rollu. Jo… možná obehrané, ale stoprocentně účinné.

Marně lovím v paměti, kdy naposledy vydržela nějaká nahrávka trápit mou hrací skříňku alespoň dva tři měsíce v nepřetržitém zátahu, popravdě krom posledních Kinski mě vyjma New Moon nic dalšího nenapadá… snad jen s tím rozdílem, že The Men točím už dobrý půl rok a proud nenuceně pohodových okamžiků stále neuvadá. Proč? Kytary, nadhled, jednoduchost, melodie, zábava, nadhled, zábava na druhou… jak prosté…

Pánové rozhodně nezplodili nic extra originálního, nadčasového ani na progresivní zadek posazeníhodného. Jejich filosofie rozhrkaného, rámusoidního lo-fi oproti předchozím počinům sice ztratila další nezanedbatelný dílek uši probodávajících ostrých hran, takže vedle zvukových projevů rozklíženého babiččina příborníku padajícího z druhého patra tentokrát není problém zaregistrovat i lehounké náznaky kolektivní snahy o komplexně znějící pojetí rockové nahrávky, navíc chvílemi obhospodařované pro tento žánr celkem netypickou mandolínou, harmonikou, pianem, lap steel kytarou nebo varhanami. Pravda, jeden aby v tom marastu kolikrát hledal minimálně pod mikroskopem, na druhou stranu nenásilné naleptávání obhroublé punkové šablony prvky jakéhosi hybridu sluncem infikovaných nenáročných popěvků s nadprůměrně náročnými aranžemi a textovou stránkou s podprůměrně náročnou dějovou linkou, dohromady ve spojení s vrchovatou dávkou upřímnosti a chytlavých nápadů, jednoduše funguje. Chybí tu jakýkoliv náznak křečovité snahy zaujmout, prodrat se k cíli i za cenu použití nefér podpásovek nebo přehnané dávky testosteronu.

The Men nikomu necpou své pojetí hudby, kraválu, rock´n´rollu… říkejte tomu, jak chcete. Žádná politika, hladovějící tučňáci, závěrečky na vyšší dívčí… tohle je čirá esence radosti z hraní, esence v dnešní době častokrát trestuhodně opomíjená, esence, jejíž důležitost mnohým rádobyprofíkům zůstane navždy skryta pod tíhou vlastní domnělé velikosti a neomylnosti. The Men jednoduše valí a neohlíží se zpět, o téhle kapele ještě uslyšíme…