Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Monolith Deathcult - The Demon Who Makes Trophies Of Men

The Monolith DeathcultThe Demon Who Makes Trophies Of Men

Sorgh10.5.2024
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Máme tu tvrdé, moderní album splňující parametry roku 2024. Hezkou chvíli baví a hodně, pak ovšem jeho kouzlo vyšumí do celkem všedního zážitku.

Pod skvostným názvem The Monolith Deathcult (TMD) dominuje modernímu metalu nizozemská sebranka, kterou není potřeba blíž popisovat. Klidně by už mohla věšet ostruhy na hřebík, ale to by byla škoda. Stále je co říci a kapela to dělá tak, že svoji hudbu nechá jít s dobou. The Demon Who Makes Trophies Of Men je album, kterým si existenci téhle kapely připomínám. Kdysi jsem poslouchal jejich Tetragramaton (ZDE), ale pak mě to asi přestalo bavit a další tři řadovky jsem propásnul. Po dlouhých letech kapelu opět poznávám a musím říct, že to má hodně do sebe. Nejde o náročný poslech ve smyslu vycizelovaných kompozic, spoustu věcí si člověk domyslí a odhadne předem, ale často jsme překvapeni neobvyklým aranžmá, zvukovými efekty a nečekaně odlehčeným soundem.


Ze startu cítíme dávné začátky, převládá pocit brutality a nesmiřitelného nářezu. Strohá, deptající kytarová hra opravdu není sladká manekýna, která se nakrucuje a plýtvá mejkapem. V podladěném módu drží výraznou rytmiku stojící na silných pilířích několika riffů. Historie tvrdého, kdysi až brutálního death metalu, se připomíná a ukazuje nesmazatelné jizvy ve staré kůži. Tyto časy jsou zpět i díky guturálnímu chropotu zpěváka Koka. Kok, v hrdle mající stafylokok, zvrací opravdu úctyhodným způsobem a je to radost poslyšet. Jeho hrdlomlýnek texty dobře porcuje a zachovává je šťavnaté. Avšak TMD brzy ukazují, že jsou kapelou nemající v dnešní době jasný a zřetelný rámec.

 

Jestliže dřív se dalo celkem s klidem mluvit o death metalu, tak teď je nám předložena modernistická fúze využívající všemožných technologických udělátek. Zdánlivě nenáročná mlýnice hučí a tlukot parních kladiv udává nekonečný rytmus. Posluchači se začnou chytat na lep v momentě, kdy se do toho začnou montovat orchestrální pasáže, které hudbě najednou dávají úplně jiný rozměr. Do popředí se dostává výrazná melodika, která může připomínat hudební doprovod nějakého filmu, jindy jde o použití syntetických smyčců rozehrávajících košaté aranže nebo sborové zpěvy. Album na tyhle prvky hodně sází a využívá k tomu elektronické vsuvky a samply. Nápadů má kapela dost na to, aby dokázala stvořit atmosféru plnou futuristických představ. Nicméně realita se porazit nenechá a všechny průkopnické pokusy končí v drtiči odpadu směr stoka.

 

TMD tohle všechno dělají s humorem a zvídavou elegancí, která z jejich desky dělá zábavnou kratochvíli. Dovedou se oprostit od svazující povinnosti znít metalově a dokáží překvapit skvělou rockovou pasáží (např. Commanders Encircled With Foes). Posluchač tu najde spoustu nenáročných pasáží s myšlenkou lehkou jako kouř, což ve výsledném mixu hodnotím kladně. Je to moderní album vyznávající pochodový rytmus, který mu drží páteř a nabíjí se svěží elektronikou. Je tu ale i druhá stránka věci. Opakovaným poslechem se zábavnost vytrácí a spíš jen mechanicky se nechávám nést dunivým rytmem. Skladby začínají splývat, každá mě oslovuje stejným jazykem a je zaměnitelná. A to, že do písniček furt někdo kecá ani nekomentuju...



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Mr. Wichtig / 19.7.24 14:29odpovědět

Začít recenzi tím, že autora "to přestalo bavit" a podobným způsobem ji i ukončit, tak to je zde opět důkaz toho, proč raději nepsat nic. TMD naopak dokazují, že se svou muzikou baví a každý poslech odhalí další množství parádiček. Z recenze je každopádně cítit křeč, když si s deskou nevím rady, musím vůbec psát názor?

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky