Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Ocean - Phanerozoic II: Mesozoic | Cenozoic

The OceanPhanerozoic II: Mesozoic | Cenozoic

Jirka D.20.10.2020
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Cesta do pravěku pokračuje a The Ocean zůstávají na vrcholu. Takových kapel je dneska málo.

Pro někoho událost podzimu, pro další nezájem, protože sousedy The Ocean mají na háku a žánrově mimo. Jak kdo chce. Pro mě každopádně očekáváná deska a aktuálně naprosto pravidelná a snad bych se nebál napsat každodenní potrava, protože já tuhle kapelu už dlouhodobě celkem nepokrytě obdivuju. Když už za nic jiného, tak za naprosto ojedinělý přístup ke konceptům a tématům svých nahrávek, k vydavatelské práci a k celkové kultuře toho, jak by měla dnes kapela fungovat ve své vlastní sociální bublině. A když už jsme u výčtu těch pozitiv, tak i pokud jde o muziku, si myslím, že jsou na tom velmi dobře.

 

Současná deska má trochu krkolomný název a navazuje na svého dva roky starého předchůdce, se kterým tvoří nerozlučnou dvojící mapující jeden ze čtyř eonů naší Země, tedy fanerozoikum. Trochu jsem se na tohle téma rozepsal v dřívější recenzi, takže k osvěžení vašich znalostí geologických období vás odkážu SEM. K aktuální nahrávce si snad dovolím jen tolik, že hlediska názvu a skladby písní mapuje období mezozoika (druhohor) a kenozoika, což jsou třetihory a čtvrtohory v jednom. Blízké by nám to mohlo být především v tom, že tato období jsou poměrné mladá, a že když na Moravě hrábnete trochu do země, najdete tam paleogenní a především pak neogenní sedimenty včetně krásně dochovaných schránek různé vodní verbeže. Čtenáři z Čech si naproti tomu jistě vzpomenou na českou křídovou tabuli (křída je jedna z period mezozoika), no a vlastně všichni teď žijeme v holocénu, zatím posledním období kvartéru, takže to, po čem tady šlapeme, je přesně to ono.

 

The Ocean Collective

 

Důležitá je ale muzika. Nějaké změny? Žádné. Pro mě typičtí The Ocean z posledních desek, žádný slyšitelný vývoj, spíš pečlivá práce se známými tématy a postupy, byť s neuvěřitelným důrazem na detail a současně na majestátnost celé produkce. Hudba této party je zaranžovaná velkolepě a místy snad až trochu opouští rámec obyčejné hudební nahrávky. V tomto ohledu si vaši pozornost zaslouží především nejdelší skladba na desce, více jak třináctiminutový opus Jurassic І Cretaceous, což přeloženo do lidového jazyka označuje období dinosaurů. Právě zde se nejzřetelněji rozvíjí vypravěčský styl této kapely, který především díky mnoha dynamickým změnám tempa, aranží a vokálních linek dokáže udržet posluchače doslova přikovaného do židle. Dlouhá plejáda hostů a jejich nástrojů navíc umožnila rozvinout aranže do neuvěřitelné šíře, a tak jestli v jeden moment kapela působí jako semknuté post-hardcorové těleso, vzápětí díky dechové sekci zní - s nadsázkou řečeno - až orchestrálně.

 

Navzdory tomu ale jádro sdělení zůstává jednoduché, příběhy vykreslované jednotlivými skladbami jsou přímočaré, kompozice přístupné, plné melodií a silné energie. Současní The Ocean nikdy neměli snahu opouštět posluchačky vstřícný model (minimálně od alba Heliocentric, 2010) a nedělají to ani teď, což jim ale nebrání v tom, aby v daných kulisách sehráli bravurní představení. Uvědomění si toho, jak moc dobře se této kapele daří pracovat s možnostmi hudby a v důsledku s lidskými emocemi, začíná v poznání rozmanitosti jednotlivých skladeb. Rozmáchlá Jurassic I Cretaceous, tvrdá a vokálně brutální Palaeocene, naopak vyklidněná Eocene, temná až noirová instrumentálka Oligocene a velmi extrémně ukončená Pleistocene. Tímto způsobem deska plyne, aniž by vzbuzovala pocit nudy nebo jen prostého nepochopení nad tím, co se to děje. Právě naopak, příběhy se odvíjí s neuvěřitelnou lehkostí, samozřejmostí a natolik přirozeně, že zaposlouchat se je stejně snadné jako začíst se do oblíbené knížky. Otáčíte stránku za stránkou a přestáváte vnímat svět kolem. Znáte to? Zhruba tak funguje i tahle deska.

 

 

The Ocean z mého pohledu nezklamali a skoro bych v této chvíli řekl, že dvojka předčila jedničku. Především práce se syntezátory je na více méně metalovou kapelu fantastická (zkuste úvod poslední skladby Holocene) a ojedinělá. Něco podobného umí už jen Cult of Luna. Oproti nim jsou ale The Ocean lepší vypravěči a ve výsledku snad i přístupnější tvůrci. Výborná je i práce s dynamickými proměnami, gradací a schopnost dotáhnout skladbu do strhujícího finále a přitom se vyhnout všem žánrovým klišé. Zmíněná Pleistocene jako příklad za všechny. Celkově fantastická deska, jakých se dnes nerodí mnoho.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 25.11.20 8:57odpovědět

Vynikající deska, postupně si z ní sedám na zadek. Hodně vyspělé dílko, dechy překvapily, výborně to stupňují, nečekaný kontrast. Skvělé je slyšet něktré vlivy Tool (Jurassic I Cretaceous), koncept zasahující do pravěkých časů je jedním z nejlepších, jaké si kapela mohla vybrat. Smekám.

Radek / 20.10.20 19:22odpovědět

Já tu desku prakticky nemůžu poslouchat, protože zvuk kopáku je absolutně zoufalej. Nebo lépe řečeno, žádnej kopák tam neni... Slyšel jsem to dvakrát a už se mi k tomu ani nechce vracet. Nechápu jak to v tomhle stavu mohli pustit ven.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky