Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tak nějak jsem narazil na skupinu The Pooh. Zcela náhodně a neplánovaně. Nebýt blahodárného festivalu Beseda u bigbítu, kde si kamoš po jejich setu koupil debutní kompakt, utekl by mě pěkně macatej kousek. Já osobně je naživo neviděl, můj dřívější návrat domů byl žádoucí, a nyní toho lituji.

I když skupina The Pooh na frontě notových záznamů válčí už od roku 2002, teprve v roce 2009 jim vyšlo debutní CD Eyes Scream In Cream. Parádní políček do tváře unylých, nevyrazných a všech těch revival kapel, kde aby člověk originalitu pohledal. The Pooh jako by ani nebyli odtud. Zcela bez skrupulí se oddávají hrátkám vesměs rockovým, snad i krapet grunge, avšak dosud neslyšeným. Kde se bere ta inspirace, dumám?

Výrazné, ale nevtíravé melodie, které mají schopnost zamotat se do závitů mozkových a neodbytně se sápat stále na povrch. Jsou neklidné, nutí mě k pohybu, i když jsem doteď spokojeně klimbal na gauči a sledoval lenivou mouchu pasoucí se na trusu mého stárnoucího morčete. Neúnavné střídání tempa, komplikované aranže, to je vrcholek sladkého dortu, hotový marcipán. Právě v neomšelosti a bezedném prameništi nápadů lze spatřit největší devízi tvorby. Co song, to vlastní život ubírající se plynule v korytu směřování kapely, avšak mající daleko k nějakému opakování či vykrádání sebe sama.

Nevím proč, ale hudba mi hodně evokuje jakýsi americký, tak nějak špinavý a pouliční bigbeat. U mě v archivu se každopádně nic podobného nevyskytuje. A tak za planého hloubání mi neurvalý řev masíruje palce u nohou, stěží k vidění samým kmitáním, a přivádí mě zpět do toho šrotu, nadmíru chutně uklohněného. Oceňuji čitelné tempo, kdy se dá do hudby ponořit a zaměřit se na jakýkoliv detail, zcela dle libosti. Zásluhu na tom má určitě i profesionální práce ve studiu Šopa, čímžto skláním malý hold titěrného posluchače tvůrcům a zaměstnancům. Je milé, když se dílko podaří.

Je zcela možné, že muziku podobné gramáže vytváří celá řada hudebníků, já si cestu k nim zatím bohužel nenašel. The Pooh jsou v tomto směru pro mě pionýry a nositely nevšedních zážitků. Zcela sobecky jim nepřeji výrazný úspěch. Líbí se mi tam, kde jsou. V lokálních vodách, jednohubka pro fajnšmekry, kteří si je najdou. Na druhou stranu by bylo smutné, kdyby se uznání nedočkali, protože si to zaslouží.