Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Revolt - Lost In Fiction

The RevoltLost In Fiction

Sorgh25.2.2014
Zdroj: CD
Posloucháno na: Technics SL - PG 390/ Dual CV 1400/ JVC SP - D302
VERDIKT: Škrdlovice je víska na Vysočině, kudy pravidelně projíždím na kole během jarní dovolené, někdy i sednu na pivko a hledím na zvolna se zvedající mlhy nad Dářkem. A právě tady, ve studiu AB, natočila kapela The Revolt své album Lost In Fiction.

The Revolt jsou pro mě příjemným překvapením a to tím víc, že jsem od nich mnoho nečekal. Celá řada zajímavých nápadů, které prezentuje funkční a dobře promazané soukolí kapely, si mě získala a nic na tom nemění ani fakt, že styl, který kluci drhnou, není mou ranní ani odpolední kávou. Co na tom. Od kladného hodnocení mě neodvrátilo ani zepár negativ, která se nakonec vyloupla, protože nejde o nic tragického a přiznejme si, že i slavné kapely mají často hodně daleko k dokonalosti. Proto se v konečném výsledku nebráním sympatiím, kluci hrají dobře a jejich muzika má ducha. Navíc je album hezky čitelné, nástroje se nikde neskrývají a zejména basa se často posouvá do středu zájmu, kde jí to sluší.

Lost In Fiction – už ten název vyvolává spoustu otázek a nejistých představ. Při pohledu zpět se  tušené tajemno nakonec vytrácí, ale zůstává nám v rukou transparentní, sympatická deska koketující s ozkoušeným křížením stylů. To je možná její spása, protože je dlouhá jak brácha od Širokého, obsahuje celých třináct fláků. Odvaha se cení, i když není všemocná, ale musím přiznat, že v tomto případě jsem během hrací doby čítající skoro hodinu o nudu nezakopl. A to je velká devíza. I když se síla koncentrátu na mnoha místech nastavuje a ředí, hlavně v refrénech, nevidím to jako nedostatek invence. Spíš jde o přijetí ustálené praxe. Skladeb je mnoho a někdy si jdou celkem po krku, což je na jednu stranu pestré, na stranu druhou albu chybí jednotící linie, která by skladby suverénně skládala pod jednu střechu. Nakolik je to nevýhoda musí posoudit každý sám, reakce mohou být různé. Ve mně to budí dojem, jakoby spolu v kapele soupeřila dvě křídla, jedno s příklonem k tvrdší tvorbě a druhé s oblibou v pop/rockově nenáročných skladbách. Nic proti ani jednomu, ale deska se potom tváří jako siamská krasavice o dvou hlavách a já nevím, se kterou začít koketovat.


Osobně mi je blíž tvrdá tvář kapely. Zalíbení v našlapaném metalu, ostrá příchuť thrashe - to jsou parádní atributy, kterým věřím. Bohužel se zmíněné skladby často v nejlepším utnou a „zušlechtí“ sladkobolně melodickým zvolněním, které moje počáteční nadšení rozbije na prach. Ukázkovým příkladem je skladba Perfect Couple. Výborně rozjetá mašina, která má vše, co od ní můžu chtít: nápad, energii, rytmus a celý tenhle potenciál je zbořen vyměklým refrénem. Ach jo. Ne ve všech případech to vidím tak tragicky, některým skladbám tato rozpolcenost sluší, ale jsou v menšině. Další bolestí je úvodní intro. Klávesová instrumentálka nazvaná Manga vyvolávající atmosféru podzimního snění nějaké české doomovky není schopná posluchače připravit na přicházející nálož, takže následující You Want It vás nepřipravené rozseká kanonádou rychlé bicí brigády a coreovým řevem naštvaného týpka. Jeho zloba se už tady začíná míchat s odlehčeným, melodickým refrénem a je to jedno z mála míst, kde to ladí. Poměrně překvapivá a vymezující se věc je skladba If I Ask You. Při jejím poslechu se mi vybavil pozdní americký grungeový sen, konkrétně kapela Creed. Kdyby měl zpěvák nakřáplý hlas, dojem by byl ještě silnější. Celkem dobrá věcička, i když v podstatě nenáročná, ale s potenciálem zavrtat se pod kůži.

Lost In Fiction jako celek nabízí spoustu věcí k přemýšlení. Jak už to tak někdy bývá, myšlenky se rodí rychleji než zanikají, navzájem se kříží a vylučují. The Revolt tímto albem udělali výrazný krok vpřed, o hráčských kvalitách není pochyb a i skladatelský vklad má svoji hodnotu. Vytknout tak mohu jen nejednotný dojem z celé nahrávky, který může vypovídat buď o probíhajícím zrání kapely nebo neschopnosti zkrotit množství inspirace.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.7.14 9:07

Mě to časem zasáhlo stejně silně jako všechny desky minulé, ačkoli cesta byla dost trnitá. Není to nejsilnější materiál, není to bez hluchých a zbytečně natahovaných míst ale má to sílu. A s přihlédnutím ke konkurenci - té alternativně / atmosféricky rockové - jsou o několik levelů výše. A toho si sakra cením. Ctím z desky především to, že Anathema hledá nový výraz a deska je tudíž částečně pátráním po nové hudební řeči a částečně tím vším již řečeným. Vracím se k tomuto dílu poměrně často, baví mě to, takže jsem relativně spokojen. I nadále v nich cítím jistou záruku toho, že každá další deska mě bude bavit i nadále, což u většiny starých kapel už pro mě neplatí.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Isky / 25.2.14 18:34odpovědět

Super..

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky