Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Ruins Of Beverast / Almyrkvi - Split

The Ruins Of Beverast / AlmyrkviSplit

Victimer10.6.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Háj pohltil nebulár a na mušce jej společnými silami mají dva podivíni z Islandu a jeden cholerický epik, samotář.

Když jsem svého času hltal Exuvia, téměř k dokonalosti dovedenou práci na poli epicky metalového šamanismu, přemýšlel jsem, jestli se tento projekt ještě může posunout dál. Už je to tři roky a tedy nejvyšší čas se přesvědčit, kam vedou kroky The Ruins Of Beverast tentokrát. Pro letošní rok si Alexander von Meilenwald přichystal drobnější příspěvky formou split alb. Zatím jsou venku dvě. První patří kooperaci s doomovými Mourning Beloveth, přičemž heslo při vstupu zní "nešlapejte po masových hrobech". To druhé mám nyní před sebou a pokud to první složením dvojice protagonistů může překvapit, to druhé je postaveno doslova na příbuzenské bázi. Almyrkvi je honosně metalová temnota z Islandu a již jsme o ně v minulosti na našem webu zavadili recenzí na album Umbra.

 


Dojmy tehdy nebyly úplně v těch nejvyšších otáčkách, ale své si debut ostrovní formace říci uměl. A když tak poslouchám, jak jsou na tom dnes, tak je až překvapivé, jak je blízkost ostřílenějšího bratra ve zbrani doslova inspirativní. Almyrkvi jako by se shlédli v téměř totožném projevu jako The Ruins Of Beverast a obě skladby se nesou v podobném duchu jako u v ruinách dlejícího epika. Tohle splitko nepatří mezi ty, kde se daří různým překvapením, experimentům nebo vzájemným rozlišnostem. Tohle splitko je přidušeně atmosférický obřad, hypnotická hladina násilím drženého adrenalinu a děsivé pošmourno neutěšené noční krajiny. V obou případech.


Almyrkvi se rozehrávají díky Asomatous Grove v těžkopádně atmosférickém módu, načež svou temnotu prolínají různými efekty a minimalismy, kdy každý zvuk má své místo, tak jako je typické pro The Ruins Of Beverast. Tady se opravdu obě kapely velmi výrazně setkávají. Rozdíl je spíš v tom, že příspěvek z Islandu je o poznání pochodovější a sterilnější v celkové rytmice. Druhá skladba Managarmr má na začátku kytarově zatěžkáno úplně stejně jako mívají The Ruins... Až se usmívám, jestli tam Alexander vážně nedrhne kila. Skladba však nakonec nabere poněkud jiného významu a směru, tedy naštěstí, protože to by bylo asi už příliš... Přestane se tolik rozpínat a více dští sýru a na konci své cesty se jednoduše rozpustí v éteru. Pěkně po svém, tak je to správně, tak to má být.


The Ruins Of Beverast nezní tak šamansky jako na Exuvia, ale jejich styl je zkrátka nezaměnitelný. V The Grand Nebula Pulse se znovu nádherně ukazuje, jak drasticky umí znít v naprosto pomalém, hypnotickém tempu. Jak na metalové poměry baladickou záležitost protkne čímsi nehmatatelně zlověstným a svírajícím. V určitých fázích se ta skladba až zastaví, zní jako akustický rituál a na dynamičnosti nabírá vyloženě svou monstrózností. Nemocný majestát, tak jak mám rád. Druhá věc Hunters je zcela jinde. Rychlá vypalovačka, která postupem času přejde ze své včelínem protkané brutality do melodicky chytlavého sólování, které nechá všechnu tmu světa viset za sebou a hledá si své, o poznání příjemnější prostředí. Ten až neuchopitelně těžký začátek se na konci promění v něco úplně jednoduchého a přijatelného.

 


Háj pohltil nebulár a jeho nehmotné pole mají na mušce okultně smýšlející nimrodi. Tohle splitko se povedlo minimálně v tom, jak drží hudebně a atmosférou pohromadě. Ideální společník pro deštivé večery o samotě v kombinaci blackmetalové surovosti a doomové výpravnosti. The Ruins Of Beverast mě v obou svých položkách plně uspokojili, Almyrkvi zase překvapili, jak jim umí býti nablízku. Celkově povedená kooperace, ke které se vracím tak často, jak to jenom jde.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky