Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Strokes - Angels

The StrokesAngels

Jirka D.25.4.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Lehká letní pohoda, kterou se kapela posouvá ve svém výrazu do jiných rockových lovišť. Problém je kolísavá kvalita v rámci nahrávky, se kterou jde ruku v ruce i pozornost posluchačova. Přenesení tvůrčích snah na ostatní členy kapely jakoby nezafungovalo v plné míře, někdy je možná lepší osvícený diktátor než plebejská demokracie.

I kapela The Strokes se v prvních jarních dnech pochlapila s novou nahrávkou a po dlouhých pěti letech přichází s novinkovým albem Angels, které v rámci diskografie třímá pořadové číslo čtyři. Bez nadsázky se dá říct, že touto deskou se začíná psát další kapitola v příběhu jedné party z New Yorku.

 

V roce 2007 kapela oznámila zahájení tvůrčí přestávky a tak to vypadalo, že dříve tak zářící star po třech deskách pomalu vyhasne. Z dnešního pohledu asi nebylo divu, protože ať se nám to líbí nebo ne, poslední dva počiny se i přes nesporné hudební kvality přihřívaly v žáru prvního alba Is This It, které v roce 2001 zamířilo závratně vysoko. Kapela sklidila nominace na vícero cen a některé dokonce proměnila v zasloužený úspěch; jejich retro pojetí rockové muziky tenkrát zafungovalo výborně a z neznámých mladíků se „přes noc“ staly hvězdy světového věhlasu. Ona tvůrčí přestávka byla ukončena v roce 2009 oznámením, že se začíná pracovat na novém materiálu a The Strokes byli zpět. Přesto asi nikdo nečekal, že období mezi psaním nových skladeb a vydáním nahrávky zabere dlouhé dva roky. Kapela se rozhodla udělat spoustu věcí jinak a každá taková změna a odklon od rutiny s sebou nese jisté problémy.

 

Ty se projevily už při nahrání prvních pokusů pod producentským vedením Joe Chicarelliho, které kapelu dvakrát nenadchly a na novince se z nich uchytil pouze jeden song – Life is simple in the moonlight. A tak dochází k prvním zásadním změnám, kapela odjíždí na farmu blízko New Yorku a všechen ostatní materiál nahrává pod vedením Guse Oberga. Navíc kapelu fyzicky opouští frontman a dosavadní, až na výjimky jediný tvůrce hudby a všech textů Julian Casablancas. Jeho záměr byl jediný – zapojit zbytek kapely do tvorby nového materiálu – proto svým společníkům předává pouze mlhavé představy o nových skladbách a vokální party nahrává až následně v jiném studiu. Role dočasného vůdce a tvůrce se v největší míře shostil kytarista Nick Valensi, i když pod jednotlivými skladbami jsou k vidění jména i ostatních Strokes, včetně Juliana.

 

Toliko z přístupných zákulisních informací, ze kterých lze očekávat, že by novinkové album Angels mělo být jiné než předchozí tvorba. A ono je – řekl bych, že The Strokes se ve svém retro snažení posunuli o pár let, snad celou dekádu dopředu. Především produkce je jiná, zvukově se nalézají sice stále hluboko v minulosti, ale jistý posun k barevné hravosti se střídmým použitím samplování a kláves posunuje tvorbu Strokesů zase o krůček jinam. Rozsah nahrávky se po předchozím padesátiminutovém výletu srazil do zaběhnuté půlhodinky, která téhle hudbě sluší o poznání víc. Hlavním nosným prvkem desky jsou první dvě skladby, hitovky numero jedna a dva – první Machu Picchu je výborná letní pohodovka, která vás přemístí na pláž, na lehátko, do ruky vám vsune sklenku s lehce opojným drinkem a paraplíčkem, po bok postaví krásku v bikinách, nebo raději dvě, a nikým nerušeni budete mžourat do slunka, dlouhej kouř a pohoda. Dvojka Under cover of darkness je singlová záležitost, rovněž výborná, snad ještě lepší a dávající vzpomenout na počátek milénia a skladby z Is this it. Potom kvalita klesá a s ní i moje pozornost, protože následné skladby balancují někde kolem průměru, v případě Games nebo Call me back i ve větších hloubkách. Jako kdyby klukům došla síla dotáhnout písně do vítězného konce, protože i přes zajímavé nápady působí celek skoro až fádním dojmem a silné okamžiky jsou roztroušeny dost daleko od sebe.

 

Celkově mám z nahrávky lehce rozpačité dojmy a nebýt jména The Strokes a prvních dvou skladeb, alba bych si snad ani nevšiml. Z dílny této kapely vypluly už podstatně lepší kousky a tak spokojeností zrovna hýřit nemůžu, protože pár záchytných míst dobrou desku nedělá. Kapela sice vystoupila z původního trendu, který ji zajistil vavříny, ale mám pocit, že na nové cestě ještě nekráčí příliš směle a z novinky mi v hlavě vyvstává více otázek jak odpovědí. Nechme se překvapit, jestli Angels bude pouze odrazovým můstkem pro novou éru The Strokes a nebo jestli je to jen potvrzení, že tvůrčí pauza měla ještě chvíli trvat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky