Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Vacant Eyes - Spheres

The Vacant EyesSpheres

Victimer14.5.2013
Zdroj: flac
Posloucháno na: PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Arzenál, který už v podobě debutové nahrávky může směle konkurovat zaběhlé zahraniční produkci. Velký příslib do budoucna.

Poslední dobou je mi přáno. Ani tentokrát se nebude střílet slepými, ani tentokrát nebudu plakat nad rozlitým mlékem průměrné kapely s průměrným uměním. A to zůstáváme doma v Čechách, kde občas kapely svými promy střílí hodně nazdařbůh. Zapamatujte si tohle jméno - THE VACANT EYES. Kapelu, jež vtiskla do své prvotiny odkazy matematické přesnosti riffů, progresivně přemýšlivých trylek, které drží onu tvrdost pěkně pospolu a nesmím zapomenout ani na poměrně přitažlivě vychytanou atmosféru. Ta je zde velmi důležitá a tvoří jakousi pomyslnou střechu nad celým albem "Spheres". Ano, superlativů bych se tentokrát skutečně nebál. THE VACANT EYES jsou kapelou fungující čtvrtým rokem, ve svých začátcích spoléhající na instrumentální tvorbu ovlivněnou kapelami jako Dream Theater nebo Porcupine Tree, a až v době pozdější inklinující k zahustěnější formě metalové hudby. Dnes by se THE VACANT EYES slušelo označit jako napěchovaný hrnec emocí ukrývající pod svou poklicí atmosféricko-technický materiál, který má blíž k modernistům Meshuggah nebo Textures, jak k prvně jmenovaným.

 

Album "Spheres", které zatím vyšlo pouze digitální formou, překvapuje. To bude asi nejvýstižnější pojmenování toho, co se během jeho cca padesátiminutové stopáže odehrává. Překvapuje solidní instrumentální úrovní a hlavně rezignací na něco, čeho jsme u nás doma bohužel častými svědky, tedy prvky amatérismu či hráčské naivity. Mladá parta z Prahy sice nečiní svůj debut nějak přehnaně nepředvídatelný, nebo dosud neslyšený, v to bych ani nedoufal, ale jde především o jeho samotnou formu. A ta umí být přesvědčivá. Hlavní gró pak spatřuji v celkovém příběhu, neboť skladby drží pohromadě, neuhýbají, zbytečně nevymýšlejí a neschovávají se jedna za druhou. Vše se přelívá z mohutného vzteku, přes konejšivé až zasněné tóny, až někam do poloh ambientu a odletu mimo reál. A potom zase rychle zpět, do chřtánu zpěněných úst a pod dohled rudých očí. Využití několika druhů vokálů od growlu až po ten čistě zpívaný je samozřejmě také plus.

 

 

 

 

Urazit nemůže ani zvuková stránka, neboť dohled Honzy Kapáka a jeho studia Hellsound obrousil hrany a přiškrtil basy v místech, kde by to mohlo bolet. Poslech alba nesmírně letí. Člověk ale nemusí mít pocit, že něco prošvihl, protože přes veškerou hru na riffovanou, není poslech "Spheres" zas tak náročnou šichtou, jako spíš technickou terapií, ke které se sluší vracet. THE VACANT EYES jsou už dnes v bodu, odkud se lze snadno odrazit do vyšších, nebál bych se říct těch nejvrchnějších pater, současného math-metalu. Myslím si, že nepřeháním, jen si tiše pomláskávám a zrovna tak si myslím, že nepřeháním ani s výsledným hodnocením. Je jen na kapele samotné kudy povedou její další kroky a je jen na nás, zda je budem schopni akceptovat. Pokud se nestane nic nečekaného, měla by to být bašta. Jak jsem zmínil na začátku, je mi přáno. Budiž přáno i kapele THE VACANT EYES v jejích příštích týdnech a měsících.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ondra grafik / 16.5.13 15:03odpovědět

Tak tohle je na český poměry TOTÁLNÍ PECKA!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky