Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Them - Manor of the Se7en Gables

ThemManor of the Se7en Gables

Sarapis12.11.2018
Zdroj: mp3 320
Posloucháno na: mp3 player Philips // PC + Koss the Plug, AKG K44, Sennheiser MX 475
VERDIKT: Them podruhé a zase slušná trefa!

Jestliže se Them na své prvotině Sweet Hollow odvážili vstoupit na posvátnou půdu Kinga Diamonda, aby mu v trezoru trochu prohrábli zežloutlé partitury, letošnímu následovníku Manor of the Se7en Gables obdobná loupežná výprava nepředcházela. Jablko, které před dvěma lety padlo přímo pod strom, si na horké novince hledá svou vlastní cestu a výsledkem je, že se odkutálelo o kus dál. Do stínu, pod kopec a hlavně Kingovi z očí.

 

Opatrnosti v blízkosti Them není nikdy dost. Však jsem to psal i v recenzi na debut – člověk neví, co si o nich má myslet a z jaké strany si dát pozor. Ve hře je nedůvěra v nepůvodnost, ale i láska k žánru a hlad po vzácných záhrobních radostech. Každý si jistě tehdy vybral, co si zasloužil a kdo to moc neřešil a Sweet Hollow vzal na milost, určitě neudělal špatně. I s odstupem času je to nahrávka, která nejen bere, ale i štědře rozdává. Přiznám se, že jsem Them moc nevěřil, že by se jim podařilo překročit svůj stín (a především stín slavného Kinga), ale Manor of the Se7en Gables mě každým poslechem horlivě našeptává a přesvědčuje, že jejich mise dopadla nad očekávání dobře. Což je zvláštní, protože ingredience se změnily pramálo.

 

Them stále vycházejí z ověřeného mustru, který recyklovali na debutu, přesto nová nahrávka působí osobitěji, než by se mohlo v kontextu uctívané předlohy zdát. Přestože je zvuk ošetřen tak, aby to neublížilo například fanouškovi Metallicy, Them fakticky přitvrdili a svou verzi gotického hororu nakopli v několika výskytech s pořádným thrashovým rozběhem. Neslučitelná vytíženost Kevina Talleyho (objíždí svět s kdekým) sice potvrdila hrozbu rozpadajícího se superkorábu, ale jeho nástupce Angel Cotte za to umí vzít taky s pořádnou vyřídilkou, což je základ veškerého strašení. A tak svižné výpravy ze hřbitova, kolem kostela a zpátky jsou někdy pěkné sprinty, zvlášť když se Troy Norr alias KK Fossor vyloženě naštve a splašenému kočáru velí rozhodným hrubozrněním. Jeho vokální projev je největším a zároveň nejmenším pojítkem s modlou Kinga Diamonda, protože na jedné straně jí uctívá typickými výšinami (např. ve Witchhunter nebo Seven Gables to Ash) a na druhé straně zcela odstřihnut od pupeční šňůry čerpá ze svých vlastních zásob. Co je však nejdůležitější – s přibývajícími poslechy je to čím dál tím víc jedno a iniciativu přebírají skladby a děj.

 

 

Útrapy hrobaře-smolaře rituálem na konci Sweet Hollow zdaleka neskončily, naopak prostor pro další vývoj příběhu se otevřel do takové šíře, že jej nemůže utnout nikdo jiný než nesmiřitelný lovec čarodějnic z Anglie. Dynamika děje je precizně vyjádřena nejen skladbami a jejich náladou, ale také scénickými vsuvkami a vloženými dialogy. Zpočátku jsem měl obavy, že toho je moc a že to jsou spíš laciné berličky, nicméně postupem času to zapadlo do sebe. Na vlnách kousavého a přitom melodického heavy metalu se odehrává drama, které dokáže vtáhnout, ale zároveň stranou vykouzlí nejeden náznak nadsázky. Stačí se mrknout na obal, slyšet typickou žánrovou baladu Ravna nebo Sherlockovské well well well v závěrečné Punishment by Fire a nemůže být pochyb o tom, že kromě profesionality jsou Them také v určitých fázích milovníci klišé a žánrových jistot a že jim nechybí nadhled, jehož absence je v prostředí hororu většinou cesta do míst, kam slunce nesvítí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 12.11.18 10:16odpovědět

Jo, je to trochu jako když Diamond přitvrdil na Voodoo (a dalších deskách poté). Hutný sound, jaký tu náhle je není na škodu, je to přirozený vývoj. Z desky nijak zásadně nadšený ale nejsem, nic moc zázrečného mi z toho neleze. Má to už vlastní xicht, ale i po čase je to pro mě jedna dlouhá skladba ze který občasně vyskočí zajímavá pasáž nebo refrén. Nic víc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky