Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Then Comes Silence - Nyctophilian

Then Comes SilenceNyctophilian

Garmfrost30.5.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50
VERDIKT: Poznáváte vlivy, poznáváte svět dark rocku, dark wave, prostě staré gotiky, a přitom je znát snaha hledat si s pomocnými berličkami vlastní cestu.

Toto je moje první setkání se švédskou gotic / darkwave sebrankou The Comes Silence a hned jsem propadl jejich temnému kouzlu. Po letmém seznámení se s jejich minulostí mě překvapilo, že není nijak dlouhá, pouhé tři roky. Je ale evidentní, jak velký posun za tu chvilku kapela udělala. Ze zajímavé novinky na scéně se klube silný pojem, který by si měl zapamatovat každý fanda původního směru gotického žánru, který je hodně postpunkový, dost indie, působivě elektronický, ale rozhodně ne symfonický. Je ženského zpěvu prostý a když se objeví, slyšíte, že řve punkerka. Líbí se mi i netradiční image, kdy jeden marně hledá krejzlíky a podobné ozdůbky. Máte před sebou černé chlápky, maskované brejlemi, šátky či pytlovinou.

 

Then Comes Silence band

 

Nikdo se s vámi nemazlí, za vším straší rock and roll, cirkus a láska k noci či psychedelii. Všudypřítomný odér Christian Death, Bauhasu, Bowieho a dalších nenavozuje dojem z cover verzí, ale spíš reinkarnace nemrtvých do mladších těl. Cítíte totožný vztah k drzosti, odporu, touhám k pochybným toulkám, chemickým změnám povahy, načepýřená číra, co pod tlakem mastnoty a barev padá na záda. Intenzivní nátlak není rozmělňován cukříčky, romantikou a hebkostí. Láska zde je vztah mezi odpadky v zahuleném nočním klubu a světe div se, i přes jasnou žánrovou definici se i občas zaexperimentuje s alternativním rockem nebo se zavlníte na feťácké diskošce s ostrými dívčinami, které jsou sprostší než ten starý hulvát, co od vás somruje poslední cígo. Vše je dark i rock.

 

Album má tendence vtáhnout posluchače do děje tak, že má pocit jak z filmového soundtracku a v očích má popelníky z přemíry čučení na kultovní bijáky. Nehledejte kolem sebe žádného upíra, maximálně kdyby ho zapomněl v realitě nějaký opilý fantasta. Jedna skladba se přeleje v druhou a srdce vám tepe splašeným adrenalinem. Povaha skladeb je ale v podstatě různorodá. Přes komplexní dojem máte před sebou spoustu změn jak v tempu, tak tahu na branku. Výborný zasmušilý hlubší vokál mi připomíná Rozze Williamse. Je to stejný případ jako s hudbou. Poznáváte vlivy, poznáváte svět dark rocku, dark wave, prostě tehdejší gotiky, a přitom je znát snaha hledat si s pomocnými berličkami vlastní cestu. Kdyby jen v podobě kvalitních písniček.

 

 

Vybrat nejsilnější skladby nelze. Úvodní vypalovačka „Strangers“ je tahák jak blázen a dvojku „She Loves The Night“ si prostě zamilujete. Album je festovně sevřené a já jsem totálně nadšený, že se v tomhle ranku našla podobná pecka a nejedná se o pionýry stylu, ale o novou krev. To si myslím, že je nejdůležitější. Schopnost napsat nesmrtelný vál, znít cool, ne retro ani novodobě bombasticky a přinést fanouškům pocit z něčeho, co se nemusí opakovat. Hodnocení je čistě orientační. Kdo neholduje podobným radovánkám, může cítit nepochopení, nebo bude dokonce zvedat obočí. Ale každý, kdo rád ochutná dobře odvedenou muziku s duší, zatleská.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Katrina / 2.6.15 10:23odpovědět

Tuto parádičku jsem neznala, ale je to luxusní pecka každopádně. Nečekala jsem podobnou záležitost na Echoes. Supr!!!

Ruadek / 31.5.15 9:38odpovědět

...naprostá parááááda... dýchá z toho přesno to, co má:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky