Recenze: Threat Signal

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Threat SignalRevelations

Garmfrost8.4.2026

Zdroj: mp3, promo od vydavatele

Posloucháno na: phone, Marshall Major IV

VERDIKT: Skladby mají většinou podobný scénář. Máme zde festovní sloku, v níž se kdesi v podhoubí dá dohledat extrémnější náznak, a hitový refrén s různými vstupy, mezislokami a gradací v závěru. Vynikající nářezy, občas hodně příjemné sladké popěvky nahrazuje načinčanost, snaha o pompéznost sem tam přehnanou. Tohle celé je v kostce popsané album se všemi klady a zápory.

Threat Signal jsou dnes vlastně takřka novou kapelou. Od posledního alba Disconnect, kterému jsme se u nás věnovali, uteklo devět let. V sestavě se objevili dva noví členové, styl, který Disconnect naznačoval, je v současnosti plně rozvinut, a na ostré meshu/počátky kapela rezignuje. Threat Signal je sice stále dostatečně razantním spolkem, avšak s tunami melodií, lákavou atmosférou a zpívaných vokálů.

Albu Revelations, opět vycházejícímu pod značkou Agonia Records, opět sluší dobré řemeslo. Nové skladby přes veškerou líbivost oplývají momenty, kdy si příznivec moderního metalu zatřepe s chutí hárem. Nejvýraznějším prvkem nahrávky je zpěv Jona Howarda, posledního zakládajícího člena kapely. Jon vedle svých vokálů je producentem nahrávky, zasedl také za nahrávací pultík, album mimo to i ošetřil mixem. Sympatické beze sporu je, že se nesnaží strhnout veškerou pozornost pouze na svoji osobu. Vynikající vyhrávky, sólové party a drtivá kila obou kytaristů, stejně tak hravá rytmika (bicí+basa) netvoří pouze křoví dominantnímu zpěvu, ale naopak jsou rovnocennými partnery pro pestrý hlasový projev.

threatsignal

Je mi jasné, že většina skladeb nesoucích se ve stínu metalové varianty Linkin Park (myšleno v dobrém) a podobných spolků, nebude po chuti příznivcům raného období Threat Signal. Nahrávka je však natolik svébytná a opravdu dobrá, že zajisté přitáhne fanoušky nové. Třeba i ty, co by si jinak o podobnou záležitost neopřeli ani kolo. Já mám rád melodický metal, tady je cukrové vaty hodně, takže se občas ušklíbnu, ale celkově vzato si Revelations užívám. Nahrávce se věnuji ryze ze studijních důvodů (haha) a přiznávám se, že si Revelations pouštím každý den s přivřenými víčky a někdy mě až bolí noha, jak si poklepávám do rytmu.

Skladby mají většinou podobný scénář. Máme zde festovní sloku, v níž se kdesi v podhoubí dá dohledat extrémnější náznak, a hitový refrén s různými vstupy, mezislokami a gradací v závěru. Vynikající nářezy, občas hodně příjemné sladké popěvky nahrazuje načinčanost, snaha o pompéznost sem tam přehnanou. Tohle celé je v kostce popsané album se všemi klady a zápory. Na zápory i klady bude dobré nahlížet z různých směrů. Někomu bude vadit growl a scream a jinému nakřáple sladký projev. Věc chuti a názoru. Skladby samotné nejsou vůbec špatné. Z celé diskografie Threat Singal mě baví nejvíc. Podobné kapely a jejich nahrávky vůbec neposlouchám, netuším, zda se jedná o trend nebo totální retro, protože před dvěma dekádami bylo podobných kapel na každém rohu milion.

Neřeším, že se stylově rozcházíme. Skladby mě baví. Baví mě kytary, i dobrý zpěv. Bavily by mě víc, kdyby zůstalo o ostřejších momentů se zasekávačkami a parádními sólíčky či extrémnějšího hlasového drajvu. V takových momentech jsou Threat Signal výborní. Skutečnost je ovšem taková, jaká je. Threat Signal jsou v současnosti melodickou partou s hitovými skladbami a přívětivou tváří. Kapela ví, co chce, jde si za tím a je jen na vás, zda se za nimi vydáte nebo je necháte na jejich cestě samotné.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.