Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Throat - We Must Leave You

ThroatWe Must Leave You

Sorgh15.3.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Throat jsou na svém novém albu jako po nemoci. Chybí drajv a troška nezbednosti. Zůstávají slzy pro pláč.

Finský kvartet Throat letos oslaví patnáct let na hudebním kolbišti, a protože patří mezi ty vydavatelsky aktivnější, tak se za nimi táhne dlouhá řada desek. Jak dlouhohrajících, tak těch kratších. Ve Finsku se sluní v záři popularity, ale jak je tomu u nás si netroufám odhadnout. Vloni na podzim vydané album We Must Leave You představuje lehkou změnu v jejich směřování a možná povede k větší přístupnosti. V souvislosti s dnešní dobou mi novinka Throat zní trošku nezvykle, ale není tomu dávno, co by se drželi za ruku s dalšími tvůrci gothic rocku a válcovali rádia. Už jen pro démonický hlas zpěváka Mattily, který ohromuje sytostí a podmanivou hloubkou. Starší alba dávala slyšet divočejší postoj kapely, snahu o větší odvaz a zvukové experimentování. Naproti tomu We Must Leave You je sice pořád taková neučesaná kytarovka, která si hraje na zlobivou holku, ale už jí zároveň záleží na tom, aby se líbila. S dospělostí přišla touha být dokonalá ve všech směrech.

 

Sedm skladeb se pohroužilo do gotické zasmušilosti, která spolu se silnou melodikou tvoří hlavní a podstatnou tvář nahrávky. Nástroje se nikam neženou, nechávají vyznít každý tón. Velkým pomocníkem je echo, které umocňuje dojem prostorovosti. Z malé garáže se stalo celé podzemní parkoviště. Skladby si uchovaly příjemný odstup od mainstreamu a posluchač se nesetká s hitem lepícím jako cukrová vata, který by nešlo vykouřit z hlavy. Jenže zároveň spousta věcí kolem vás propluje, ani si nevšimnete. Síla a potenciál nápadů je zde vzácným zbožím.

 

Z úvodního intra moudrý nejsem. Z podobných kompozic se také může vyklubat řádný industriální nářez. Obrázek se začíná zaostřovat až v polovině druhé skladby, když kapela shodí falešný hubertus a odkope se na holou kůži. V jejích pórech a záhybech je zažraná poměrně standardní podoba gotického rocku. Hodně brzy rozklíčujeme oblíbený model stojící na často se opakujících motivech, který sebou nese i opakující se pocity omšelosti. V melodických linkách se neodehrává žádné napětí, plyne to jako potok bez peřejí a zákrut, od pramene do poklidného ústí rybníka. Některé skladby jsou doslova známkou přešlapování na místech, kde už se potloukaly hordy zasmušilých adolescentů. Vzácně se jako střípek zablýskne myšlenka, ale sama o sobě nemá valný význam.

 

Album je poklidné, bez erupcí živlů, které byly ke slyšení na dřívějších albech. Nejsou zde žádné výzvy, a i když některé melodie dokážou zabrnkat na citlivé struny duše, člověk už zažil silnější emoce ve znělkách Večerníčků. Lepší bude se v případě této kapely obrátit do minulosti, stačí tři roky zpět k desce Smile Less.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 16.9.13 16:19

Nejdiskutovanější album tohoto roku? Asi ano. Nehodlám nikomu rvát do úst má slova o tom, jak se na jejich současný vývoj dívám já. Ale neodpustím si pár poznámek. Kapela, která vydala hymnu Mother North pak najednou natočí Phoenix a oheň je na kostele. Upřímně - tahle deska se mi příčí. Je znít cítit poťouchlost autorů a možná i záměr znít zcela odlišně, čímž se podařilo rozdmýchat množství diskuzí. Neznalý posluchač pak dostane chuť si to sám okusit na vlastní kůži. Já říkám fuj, ruce pryč. Nelíbí se mi to a tím pro mne album zůstává zapovězené. Raději zavzpomínám na postarší /dnes bychom mohli říct prostřední/ období jejich diskografie.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky