Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thumos - The Trial of Socrates

ThumosThe Trial of Socrates

Monachos11.11.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Hudba, která hmotný svět mění v prázdnou iluzi a vy se ocitáte v Platónově slavné alegorii jeskyně, ve světě věčných, neměnných, dokonalých a nehmotných forem – ve světě idejí.

Trial of Socrates je koncepční, téměř dvouhodinové (!) album věnované polomýtickému Sokratovi, superhrdinovi starověké filozofie. Tato nahrávka je pravděpodobně snem každého milovníka filozofie a metalu. Nikdy předtím jsem se nesetkal s téměř akademickou metalovou poctou starověké řecké filozofii. Samozřejmě, některé odkazy na antickou filozofii lze najít v metalových textech, ale Thumos jsou jedineční v tom, že jsou instrumentální skupinou, která bere svou lásku k moudrosti smrtelně vážně.


Všech šestnáct skladeb na albu je pojmenováno podle stejnojmenných Platónových spisů, v nichž je Sokrates hlavní postavou. Pořadí skladeb není náhodné, ale chronologické. Je to hudební cesta ideologického rebela Sokrata, kterého athénští občané odsoudili k smrti za jeho nekonformní myšlenky. Sokrates je mučedník filozofie, který neváhal obětovat svůj život na oltáři moudrosti. Jeho příběh je velkolepý a dramatický, stejně jako hudba skupiny Thumos na tomto albu. Abyste si mohli tuto hudbu užít, nemusíte být odborníky na filozofii Sokrata/Platóna. Na druhou stranu, pokud se seznámíte s klíčovými myšlenkami Platónových dialogů, může vám to pomoci hlouběji proniknout do struktury a nálady jednotlivých skladeb. Přinejmenším si přečtěte Obranu Sokratovu (skladba 12), která je Platónovou verzí Sokratovy obhajoby proti obvinění, že kazil mládež, nevěřil v bohy uznávané státem a vytvářel nová božstva.


Trial of Socrates vyžaduje vaši plnou pozornost, hudba vás vtáhne jako magnetické pole a vy jste paralyzováni vibracemi tohoto velkolepého díla. Hudba vás svírá neviditelnými chapadly jako obří chobotnice, hmotný svět se mění v prázdnou iluzi a vy se ocitáte v Platónově slavné alegorii jeskyně, ve světě věčných, neměnných, dokonalých a nehmotných forem – ve světě idejí. Kdo vlastně tvoří Thumos? Jsou to čtyři anonymní osobnosti skrývající se za písmeny řecké abecedy – víc se o nich nedozvíme. Tito pánové (nebo dámy) chtějí, abychom soustředili svou pozornost na jejich hudební dílo, nikoli na jejich pomíjivé fyzické podoby. Co se týče názvu kapely, je to výraz ze starověkého Řecka známý již od Homéra, který se překládá jako „duch“, „vůle“, „odvaha“ nebo „životní síla“. Trial of Socrates je potom třetí album tohoto tajemného amerického kvarteta. Mimochodem, jejich předchozí alba jsou také pojmenována podle Platónových spisů. Thumos jsou od svého vzniku tematicky konzistentní a dá se říci, že jsou konzistentní i hudebně. Je třeba říci, že jejich diskografie je poměrně bohatá, vzhledem k tomu, že jsou aktivní teprve od roku 2021. Za tu dobu stihli vydat tři alba, pět EP a několik split alb. Slušný výkon, kde naštěstí kvantita neubírá na kvalitě.

 


Jak jsem již zmínil, na svém aktuálním albu nám Thumos nabízí šestnáct skladeb, z nichž většina má délku minimálně pět minut. Nejdelší je předposlední skladba, třináctiminutová The Phædo, která interpretuje Platónův dialog stejného jména, odehrávající se v den popravy Sokrata, prostřednictvím jazyka hudby. Socrates klidně přijímá smrt a vysvětluje filozofii jako přípravu na smrt. Každá skladba zkoumá podobně obtížná filozofická témata: co je dobro, krása, spravedlnost, potěšení vs. ctnost atd. Hudba je založena hlavně na kytarách, ale bicí nepochybně také hrají svou roli ve výsledku. Skladby jsou odvážné, patřičně dramatické, mnohovrstevnaté a jako hlavní nástroj využívají hudební vyprávění. Thumos se zaměřuje hlavně na (naše) emoce a ačkoli jsou to velmi zruční hudebníci, jejich primárním cílem je evokovat obrazy a atmosféru. Neočekávejte žádné prsty lámající kytarová sóla a riffy, i když technickou propracovanost nahrávce upřít nelze. Abychom to shrnuli: Thumos hrají post-metal, zjednodušeně řečeno. Pokud máte rádi tvorbu Russian Circles nebo Pelican, tohle by vám mohl být váš šálek kafe (nebo půllitr piva). Občas v tom také slyším ozvěny Tool a ingredience black a doom metalu. Kapela sama přiznává, že čerpá také z post-punku a klasické hudby.


Co se zvuku týče, Thumos oslovili zkušeného Neila Schneidera, který se specializuje hlavně na extrémní metal. V nedávné minulosti spolupracoval mimo jiné s Blackbraid a Woe Bather. Nahrávka je tak zabalena do výtečného zvukového hávu, který brousí hudební nápady k dokonalosti. Mohl bych pokračovat dál a dál o kvalitách této nahrávky, ale myslím, že to není nutné. Pro mě je Trial of Socrates jedním z hudebních vrcholů tohoto roku. Na závěr této recenze bych rád citoval samotného Platóna, který dokonale vystihuje mé pocity z tohoto alba:


Rytmus a harmonie pronikají nejhlouběji do duše, působí na ni nejsilněji a přinášejí s sebou dokonalost a harmonii...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

HDP / 18.11.25 9:09odpovědět

"tohle by vám mohl být váš šálek kafe" je co za větu?

Echoes / 18.11.25 10:13odpovědět

Opraveno, díky za upozornění.

HDP / 18.11.25 17:59odpovědět

:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky