Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thy Catafalque - Naiv

Thy CatafalqueNaiv

Jirka D.9.4.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Tamás Kátai jako hlavní dirigent tentokrát hodně bohatého orchestru přichází s velmi silným a komplexním albem, které bude v rámci jeho už dost bohaté diskografie patřit k těm nejlepším.

Mezi deskami Tűnő idő tárlat (2004) a Róka hasa rádió (2009), u nichž se z mého pohledu definoval zvuk Thy Catafalque tak, jak jej známe z následujícího vývoje, leží dlouhých pět let. Byla to největší pauza mezi dvěma řadovými alby, která se v druhé desetiletce ustálila na průměrných dvou letech. Tamás Kátai je z tohoto pohledu neuvěřitelně činorodý umělec, což by samo o sobě nemusela být kdovíjaká výhoda, když by nebylo jedné věci - mezi všemi těmi alby (a je jich už pět) nenajdete vyloženě slabý kus. Všechna jednoznačně identifkujete, nesplete si je s ničím jiným a nezapochybujete. Můžete chvilku váhat nad tím, jak je seřadit za sebou podle osobních priorit (schválně si to zkuste), ale tím to celé pravděpodobně skončí. Mimochodem moje pětice vypadá asi takto (deska Róka hasa rádió u mě stojí zcela samostatně):

 

1. Geometria

2. Naiv

3. Rengeteg

4. Meta

5. Sgùrr

 

Podle redakční šeptandy nová deska Naiv, jejíž název mi google translator překládá jako naivní, prozatím způsobila celkem nevyhraněné pocity a opatrné komentáře toho typu, že některá starší věc je lepší a tak podobně. Může být, nechci úplně srovnávat, protože Naiv je minimálně v jedné věci o dost jinde a z mého pohledu vůči svým předchůdcům vybočuje. Jde samozřejmě o zatím asi nejambicióznější zapojení hostujících muzikantů a vokalistů, a s tím související výstavbu aranží, pro které budete v historii těžko hledat srovnání. Dechová sekce, různé folklórní nástroje, smyčcová sekce - tohle všechno tu samozřejmě bylo i dříve, ale ve zvuku Naiv tonajdete ve vrchovaté míře. A to samozřejmě naroubované na hutný metalový spodek s famózními klávesami, které jako tradičně drží pod sebou pan vedoucí. Zvuková paleta nikdy v historii Thy Catafalque nebyla tak bohatá a pro někoho, kdo má rád vývoj, posuny vpřed a vize, je tohle výborná látka k přemýšlení.

 

Tamás Kátai

 

Nicméně začnu tradičnějším pojetím a jasným propojením se starší tvorbou, kterou v mých uších asi nejvíc představuje závěrečná skladba Szélvész s vynikajícím hlasem hostujícího Gyula Vasváriho. Jde o přímočarou a melodicky neskutečně silnou věc, které pod hlavičkou Thy Catafalque nejsou ničím novým, ale minimálně pro mě je to pokaždé překvapení, jak to opět a znovu výborně funguje. Opačný pól potom představuje druhá a čistě (tedy téměř) instrumentální věc Tsitsushka, která má hodně společného s jazzovými postupy, ale jazz to samozřejmě není. Jen vás samozřejmě chytne skvělý zvuk bezpražcové baskytary, vynikající dechová sekce, která nabývá rozměrů malých orchestrací a především neskutečně pozitivní náboj celé skladby. Úžasné je její tempo, proměny aranží, překotné a přitom naprosto logické prostřihy mezi metalovou kytarou a ostatními nástroji, které jakoby patřily do úplně jiné skladby. Funguje to a je to jedna z nejlepších skladeb, jakou Tamás Kátai kdy udělal.

 

Kromě nástrojů - těch tradičních i naprosto minoritních - deska zaujme i širokou paletou hlasů hostujících vokalistů, z nichž hlavní roli hraje mladá a půvabná Martina Veronika Horváth, se kterou jste se mohli setkat už na předchozím albu Geometria (2018). Svůj hlas propůjčila téměř polovině skladeb a je to jeden z momentů, kdy jasně pochopíte, jak neuvěřitelný má Tamás Kátai cit pro výběr hostujících zpěváků a zpěvaček. Mimochodem pamatujete si ještě na Attilu Bakose? I v hlasech a pěveckých partech se ovšem projevuje velmi slušné rozpětí, kdy skladba Embersólyom je i díky zpěvu posunutá výrazně do folkových vod, zatímco pátá A valóság kazamatái dokáže slušně blackmetalově zaskřehotat.

 

Z pohledu zapojení různých nástrojů a přístupů patří deska Naiv k těm nejpestřejším, jaké kdy pod Thy Catafalque vyšly, ale současně se tak neděje na úkor vlastní historie a typického tvůrčího rukopisu autora. Tamás Kátai jasně ctí své autorské kořeny, drží se svého velmi jedinečného metalového zvuku (včetně doposud programovaných bicích), ale i jasně definovaných melodických postupů a něčeho, co bych nazval folkovou melancholií. Pro mě je vlastně dvojnásob zajímavé, jak dobře na mě působí právě folková část desky, byť Maďaři nepatří ke slovanským národům a jejich folk je o dost jinde od našeho, stejně jako je jinde jejich řeč. Přesto to funguje, maďarština mi nevadí, naopak působí lehce exoticky a přitažlivě, a folkový rozměr desky podpořený metalovou energií vytváří neskutečně přitažlivou kombinaci. Díky ní lze na milost vzít i skladatelsky slabší skladbu Vető, přes jejíž některé pasáže je potřeba se lehce prokousat; ale jde to a ve výsledku to nebolí tak moc.

 

 

Závěrem jsem chtěl napsat ještě pár slov o CD edici, která má být podle všeho krásná, ale po víc jak měsíci od objednání mi stále nedošla, takže nenapíšu nic. Vzhledem k tomu nechci ani příliš hodnotit zvuk nahrávky, kterou prozatím poslouchám na počítači do sluchátek, což není dobrá výchozí pozice pro jakékoliv rozvahy na toto téma. Troufám si nicméně tvrdit, že náročné posluchače zvuk desky nenadchne, protože i když není vyloženě ořezaný a netříští se, je na něm znát docela silná komprese a působí dost ploše. Nic, co by bylo překvapivého v kontextu jak doby, tak i dřívějších desek Thy Catafalque. Tak to prostě je.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sedsu / 10.4.20 0:08odpovědět

Nepovazujem sa za uplneho znalca diskografie, ale tento album he genialny, zaujal ma viac ako ktorykolvek starsi album. Tie folkove vplyvy tomu poztivnemu hodnoteniu velmi pomahaju.

Ruadek / 9.4.20 8:26odpovědět

Ano, pod recenzi bych se mohl podepsat. Naprostý souhlas. V závěrečné bilanci za rok 2020 si tato deska zaručeně najde své místo. A bude to slušně vysoko. Neuvěřitelně muzikantsky vynalézavá deska.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky